„Ne a ne,“ křičí 11letá Kateřina. Vzápětí její křik vystřídá pláč. Za žádnou cenu nechce odejít. Bojí se. Co s ní udělají? Předvede tak mistrné divadlo, že se ti, kteří ji měli odvést, ocitají v koncích.
„Počkáme ještě den,“ pokrčí rameny a dívka se může vrátit zpět do své klášterní cely.
Lidé ve Florencii roku 1527 povstanou proti vládnoucím Medicejům. Vyženou je z města a zbaví jejich práv. Osmileté děvče, sirotka Kateřinu Medicejskou (1519–1589), přátelé schovají ve vile v nedalekém Poggiu a Caiano.
Jenže ruka nepřátel rodu je delší, než mnozí čekali. Dosáhne na Kateřinu až sem. Pro novou republikánskou vládu se holčička stává cennou rukojmí. „Odvezte ji zpátky do města,“ přikáže vojákům a ti dívku zavřou do kláštera Santa Lucia.
O vznešené dítě se však začínají zajímat i Francouzi. Jejich vyslanec si na republikánské vládě vymůže souhlas, že Kateřina bude odvezena pryč ze čtvrti, kde se tehdy šíří morová nákaza. Zachrání ji tak od hrozící smrti.
Malá Medicejka získává nové útočiště v klášteře Murate u městských bran. Stále je ovšem zajatkyní.
Chtěli ji zavřít do nevěstince
Matně tuší, že za zdmi kláštera republikánští fanatikové pronásledují každého stoupence jejího rodu. Obléhání města papežskou armádou jejího strýčka Klementa VII. (1478–1534) je přivádí k zuřivosti.
Pomsta za všechna příkoří, kterých se Medicejští dopustili, bude krvavá. „Máme zajatce, to děvče,“ vzpomene si kdosi ze signorie – rady, která řídí florentskou republiku. „Zavřeme ji do nevěstince,“ navrhne jeden z jejích členů.
„Nechte ji vojákům, ať si s ní užijí,“ trumfne ho další. Obě varianty by představovaly doživotní zneuctění, které by Kateřině znemožnilo uzavřít manželství. Ozvěny venkovní vřavy začínají pronikat i do kláštera.
Ne všechny řeholnice patří ke stoupenkyním Medicejských, některé se proti dívčině přítomnosti ostře ohrazují…
Zajatkyně trucuje
Během noci 19. července 1530 na klášterní bránu zabouchají čtyři členové republikánské vlády. Jdou si pro svoji zajatkyni. Jeptiškám nezbývá než otevřít. „Co se Kateřině stane?“ ptají se řeholnice. „Hrozí jí únos,“ odpovídají neurčitě a žádají její vydání.
Když řeholnice dívku přivedou, není to ale poslušná loutka, která si nechá všechno líbit. Vzpouzí se, pláče, křičí. Nepříjemná záležitost musí být odložena na další den. Dívka se pak ve své cele modlí. V hlavě už jí ale zraje plán, jak se ubránit.
„Ostříhejte mi vlasy,“ přikáže a oblékne si řeholní roucho. „Teď už jsem vaše. Nikdo přece nemůže odvést z kláštera Kristovu nevěstu,“ řekne odhodlaně. Když nazítří přijdou vyslanci signorie, zopakuje jim stejná slova. Jenže ani to je neodradí. Převezou ji zpátky do kláštera Santa Lucia.
V centru pozornosti
Než stihnou rozhodnout, co se svojí zajatkyní podniknou dál, je naštěstí po všem. V srpnu 1530 se druhá florentská republika (první byla nastolena roku 1494) stává minulostí. Florentští si odhlasují návrat vlády Medicejů, papež přebírá kontrolu nad městem.
Kateřina přijímá pozvání svého strýce a 30. října 1530 cestuje do Říma. Klement VII. ji uvítá nadšeně jako otec ztracenou dceru. Všechna pozornost se nyní soustředí na ni. „Je vysoká, půvabná a trochu při těle,“ hodnotí ji francouzský vyslanec.
Ten benátský ji naopak považuje za spíše hubenou a malou. Na čem se ale shodnou, je, že na svůj věk je opravdu chytrá.
Zamilovaná do bratrance
Ubytování získává v římském paláci Medicejských, kde má k ruce dvůr hodný princezny. Svůj čas nyní Kateřina tráví vyjížďkami na koni a vyklube se z ní skvělá jezdkyně. Kromě toho si užívá pohostinnosti svého strýce.
Na papežském dvoře pak nasává intriky a učí se přetvářce. Vzorem je jí samotný Klement, zdatný taktik, muž, který svoje pocity dokáže mistrně skrývat před ostatními za neproniknutelnou maskou.
Jako lekci Kateřina vnímá i svou nešťastnou lásku k bratranci Ippolitovi Medicejskému (1511–1535).
Dobové zdroje se nezmiňují, jestli Ippolito její city opětoval, podle kronikářů by se ale pro něj Kateřina stala jenom nástrojem, jak získat moc ve Florencii. Samotný papež s ní má jiné plány, a tak Ippolita raději posílá jako svého vyslance do Uher. A Kateřina pochopí, že často musí obětovat lásku za snahu získat moc.
