Po skončení pražské reálky začíná Karel Purkyně studovat na zdejší malířské akademii. Už od dětství dobře kreslí. Když se jako mladý student dostává do drážďanské obrazárny a může tu studovat díla známých mistrů, je doslova ve svém živlu.

Ve své studijní cestě pokračuje Karel Purkyně (1798–1869) v Mnichově návštěvou sbírky krále Ludvíka I. (1786–1868), vydává se i do Paříže a Benátek. Po návratu se pochlubí svými pracemi. Znalci, kterým je ukáže, dobře hodnotí jeho „bystré pozorování, jakož i jeho jemný cit pro náležitou barvitost a její život,“ jak píše současný autor Josef Březina. Navzdory tomu se ale žádného velkého uznání během života nedočká.

Snacha si s tchánem rozumí

Když se mladý Purkyně uchází o ruku Marie Widermannové, s jejíž rodinou se zná z polské Vratislavi, kde se narodil a vyrůstal, její matka z toho není ani trochu nadšená. Má zkušenosti se soužitím s umělcem, byla totiž provdaná za operního zpěváka Maxa Widermanna. Ani Karlův otec si nedělá iluze o tom, že bude dívka s Karlem šťastná. „Nebudeš s ním mít lehký život,“ varuje svoji budoucí snachu. Pro Marii je prostředí v rodině Purkyňů nové a ze začátku se zde necítí příliš dobře.

Je ale velmi přizpůsobivá a brzy si zvykne. Svému manželovi je oporou navzdory tomu, že Karel neustále trpí nedostatkem peněz, protože svoje umění nedokáže prodat. S tchánem vychází výborně, Jan Evangelista Purkyně miluje svoje vnoučata.

Marie přivedla na svět tři děti: Jana, Cyrila a Rozálku.

Ostrý kritik není populární

Karel má veselou a nespoutanou povahu a nechybí mu ironie a humor. „Vládl ostrým, kritickým perem a bohatým původním vtipem, jenž ho činil v soukromí příjemným společníkem,“ uvádí Březina. Jako umělec se neohlíží na konvence.

Když se v letech 1862–1866 zabývá uměleckou kritikou, chce hlavně prosazovat pravdu a nebere si před nikým servítky. Proto není příliš populární. Ti, kterých se jeho jadrná kritika dotýká, většinou mají vztek.

Purkyňovy realisticky namalované obrazy navíc nebudí v dobových kruzích žádné velké nadšení. Když v roce 1868 umírá na ochrnutí plic, přichystají mu velkolepý pohřeb. Finanční starosti ale i tentokrát zůstanou na jeho otci, který se po smrti 34letého syna musí postarat o jeho manželku a tři děti.

K ocenění Purkyňova díla dojde až na počátku 20. století.