„Národ již meče nezdvihne, / souseda válkou nestihne, / neb krásou míru, soužití / budou se všichni těšiti,“ veršuje dobový kronikář Vavřinec z Březové po porážce křížové výpravy proti husitům u Domažlic v srpnu 1431. Obě znepřátelené strany, vyčerpané předchozími boji, touží po míru.

Katolická Evropa poznala, že po zlém s českými kališníky nic nezmůže.

„Veliké jest, ó, to napnutí myslí lidských, jež jediná (církevního – pozn. red.) sboru naděje drží ještě na uzdě:

zhyne-li ta, oboří se laikové na nás po husitsku a budou hubiti nás, míníce tím zalíbit se bohu,“ píše kardinál Giuliano Cesarini (1398–1444) papeži o nutnosti přizvat české husity k jednání na právě probíhající koncil v Basileji.

Vůdce poražené křížové výpravy u Domažlic si uvědomuje, jak během husitských spanilých jízd infikuje ideologie přijímání podobojí hlavně chudší vrstvy německého obyvatelstva.

„Na koncilu budeme vystupovat jako rovnocenní partneři, ne v roli obviněných,“ vzkazují pak do Basileje zástupci husitů. V září 1432 na zemském sněmu v Kutné Hoře sestavují seznam osob, které je budou před Evropou reprezentovat.

Nejlepší volba

Na počátku prosince 1432 je v západočeských Domažlicích nebývale živo. Právě zde se shromažďuje husitská delegace, aby se vypravila do Basileje. V jejím čele pojede kněz Prokop Holý (asi 1380–1434).

Jeho pravou rukou a hlavním zástupcem světského stavu bude Vilém Kostka z Postupic (+1436). Stěží mohla padnout volba na někoho jiného. Pan Vilém se těší pověsti skvělého válečníka.

Ostruhy ostatně získával už během bojů v Polsku v letech 1410–1414. Kromě toho vyniká svými schopnostmi diplomata. V roce 1421 se s poselstvem třeba vypravil k litevskému velkoknížeti Vitoldovi (asi 1350–1430).

Později byl Žižkovým oblíbencem, obrovský majetek nashromáždil jako litomyšlský hejtman a během spanilých jízd.

Pozvání k obědu

Basilej je u vytržení. Zdejší obyvatelé na počátku ledna 1433 vybíhají do ulic, jen aby spatřili husity, které provází přímo děsivá pověst. Jejich tváře jsou strohé, stejně jako jejich oděvy.

Město již kvůli nim musely dříve opustit prostitutky, hazardní hry jsou zakázány. A pak ty jejich podivné mše v hostincích, v nichž jsou ubytováni… Koncilní slyšení v místním dominikánském klášteře začíná již 16. ledna.

Se čtyřmi body obhajoby vystupují postupně čtyři husitští teologové, následovaní jejich oponenty, kteří se na disputace v předchozích měsících velmi intenzivně připravovali. Přesto jim čeští mistři čelí směle. Pozadu za nimi nezůstává ani Vilém Kostka z Postupic.

Jakmile má pocit, že proti delegaci zaznívají nějaké výhrůžky, symbolicky sahá po svém meči. O tom, že jeho význam není radno podceňovat, si dobře uvědomují i někteří přítomní arcibiskupové a kardinálové.

Pana Viléma rádi zvou k soukromým obědům, během nichž se jej snaží zviklat v jeho přesvědčení a strhnout na svou stranu. Ostatně rozkmotřit české husity a hrát o čas, to je celá strategie zástupců katolické církve v Basileji…

Postaví se příteli

„Ihned bych podal přijímání podobojí, kdybyste o to žádal vy sám nebo některý jiný počestný muž,“ maže Vilémovi med kolem pusy například španělský kardinál Juan de Cervantes (1380/1382–1453).

Pan Kostka z Postupic se nenechá obalamutit: „Čechové trvají na tom, aby mohli podávat podobojí všem věřícím.“ Zklamaný duchovní se s hostem rychle rozloučí. Neutěšený stav v Českém království se však po návratu domů Vilémovi nejspíš rozleží v hlavě.

Přidá se k panské jednotě, v jejíchž řadách bude bojovat v bitvě u Lipan proti radikálům v čele s Prokopem Holým. Vilémův dřívější společník z cesty do Basileje v boji najde smrt.