V roce 1766 se v pražském Týnském chrámu kopaly základy pro nový oltář. Dělníci narazili na rakev, kde se nacházelo 11 lebek, které patřily popraveným českým pánům. Historikové pátrali, kde ostatky skončily.
O nálezu z roku 1766 hovoří pražský topograf Jaroslav Schaller (1738–1809), ten ale zmiňuje dokonce 12 lebek popravených mužů. Přitom podle záznamů jich tam 30. listopadu 1631 bylo uloženo pouze jedenáct.
Po ostatcích se slehla zem
Dvanáctá lebka, patřící Jáchymovi Ondřeji Šlikovi (1569–1621), měla být už předtím pohřbena k tělu v evangelickém kostele svatého Salvátora.
Právě tam později badatelé hledali i zbylé ostatky – po lebkách popravených pánů jako by se totiž slehla zem.
Neúspěšné pátrání
Pátrací akce ale dopadla neúspěšně. Větší štěstí neměli ani při průzkumu ve sklepení Staroměstské radnice nebo Klementina, na tato místa jako možný úkryt totiž ukazovaly další zkazky. Napovídaly, že by tam ostatky také mohly být uloženy.
Badatelé ale nenašli nic. Dodnes se tak zmizelé lebky stávají předmětem debat historiků.
