Jakou jistotu mají všichni obyvatelé severní polokoule? Pokud není úplně zataženo, každý večer vyjede na oblohu Velký vůz! Chcete o něm zjistit něco víc, než otočíte oči k nebi?

Nejvyšší bůh Zeus se zakouká do krásné princezny Kallistó. Násilím se jí zmocní a narodí se jim syn Arkas. Diova žárlivá manželka Héra to však neunese a promění Kallistó v medvědici. Do konce života má bloudit po lesích!

Jednoho dne medvědici potká Arkas. Svou matku pochopitelně nepozná, napřáhne oštěp a chystá se ji zabít! Když to zmerčí Zeus, vyděsí se a Arkase promění v medvěda také. A oba poté přenese na oblohu.

Podle jednoho z příběhů se stane Kallistó souhvězdím Velké medvědice a Arkas souhvězdím Malého medvěda. A co Héra? Té se to příliš nezamlouvá, proto nechá oba medvědy bez odpočinku kroužit kolem severního pólu…

Naběračka, rakev i sedm volů

Staří Řekové patří k vášnivým pozorovatelům hvězd. Věří, že souhvězdí vyprávějí příběhy, předávají moudrosti či varování bohů.

Již řecký astronom Ptolemaijos (asi 85-168) ve svém hvězdném katalogu popisuje 48 z dnes známých souhvězdí a Velká medvědice je jedním z nich.

Ani jiným národům však výrazná soustava hvězd neunikne. A každý v nich vidí něco jiného. Medvěda si představují také Sumerové, Babyloňané či Peršané, Arabové vidí rakev, za níž kráčí tři plačící ženy, Egypťané býčí kýtu a Římané sedm zapřažených volů.

Indiáni a dnes i Američané vidí podběrák či naběračku, my máme samozřejmě Velký vůz. Ten však, podobně jako některá z dalších podobenství, není celým souhvězdím. Jde pouze o asterismus – skupinu sedmi výrazných hvězd, které jsou součástí Velké medvědice.

Převrácené hodiny

Abychom ho zahlédli, musíme být na severní polokouli! Přesně na rovníku nám tedy z očí nezmizí, vidět je ještě asi na 30° jižní šířky, pak už se ale začnou některé hvězdy ztrácet…

Zato v našich končinách si ho užijeme dosytosti – jako tzv. souhvězdí obtočnové či cirkumpolární nám celý rok nezmizí z očí. Nejjasnější a nejkrásnější je však na jaře, teď v dubnu se nám vůz bude prohánět přímo nad hlavou!

Někdy jede pěkně rovně, někdy se sesune na bok a občas i převrátí vzhůru nohama. Poloha se mění nejen v průběhu roku, ale i během jedné noci, neboť vlivem zemské rotace se vůz otočí každý den okolo severního pólu.

Proto se mu také říká „hvězdné hodiny“, i když se tedy točí proti směru ručiček.

Někdo na něj šlápne!

Nic trvalého však ve vesmíru samozřejmě není. Britský astronom Patrick Moore (1923 – 2012) načrtává ve svém hvězdném průvodci Guide To The Stars podobu Velkého vozu před 200 000 let, a nejspíš byste ho ani nepoznali! A jak to s ním vůbec bude dál?

Oproti řadě souhvězdí, která tvoří často hvězdy z různých koutů vesmíru, má Velký vůz trochu výhodu. Pět ze sedmi zářivých bodů totiž patří do jedné hvězdokupy, nazývané Medvědí proud.

Hvězdy jsou slabě gravitačně propojeny, pohybují se stejnou rychlostí a stejným směrem.

Pojede tedy náš vůz ještě dlouho stejnou cestou? Zhruba za 50 000 let ho lidé uvidí o něco placatější, kvůli posunu přední hvězdy Dubhe. Posune se i hvězda Benetnaš, která tvoří krajní část oje, a ten tak bude připomínat spíš pažbu.