Přichází povel „Ponořit!“ Zazní varovný signál, pak se přes temný trup převalí první vlny. Ještě chvíli brázdí hladinu periskop, pak se ponoří i ten. Ponorka mizí pod hladinou. Nikdo v tu chvíli netuší, že už navždy.
Téměř 100 metrů dlouhá K–129 sovětského tichomořského loďstva patří ke strategickým ponorkám třídy Golf, nese na palubě tři balistické jaderné rakety a stane se cílem jedné z největších operací americké CIA.
Vše v pořádku a pak… ticho
Vypluje ze základny na Kamčatce 24. února 1968. Provede zkušební ponor, zahlásí, že je vše v pořádku a pod velením kapitána Vladimíra Ivanoviče Kobzara se vydá na svou třetí hlídkovou plavbu po Pacifiku v rámci jaderného odstrašování.
Radiová komunikace je rutinní a vše se zdá v pořádku. Dokud se náhle ponorka neodmlčí. O tři dny později, když nereaguje na stále urgentnější volání, je prohlášena za ztracenou a zahájeno pátrání.
Z přístavů tichomořského loďstva vyplouvají téměř dvě desítky lodí, několik ponorek, startují pátrací letadla. Tato aktivita samozřejmě neunikne pozornosti amerických tajných služeb.
Američané smrt ponorky uslyší
Vyhodnotit situaci jako pátrání po ztracené ponorce není těžké, neboť v rádiovém vysílání se opakuje kódové označení K–129. Zatímco Rusům se přes veškerou snahu místo nehody lokalizovat nepodaří, Američané jsou po přezkoumání záznamů systému akustického dozoru SOSUS úspěšnější.
Najdou pravděpodobný záznam katastrofy. „Šlo o jediný zvuk odpovídající silou a velikostí explozi nebo implozi ponorky, následovaný rachotem bortící se ponorky,“ popisují ho ve své knize američtí autoři Sewell a Richmond.
Analýzou nahrávek Američané určí polohu ponorky téměř 250 kilometrů od místa, kde po ní pátrají Rusové. Ponorka USS Halibut ji tu opravdu v hloubce asi 4900 metrů objeví.
Velká ponorková krádež
Studená válka zuří naplno, a tak se Američané, místo aby se pochlubili, rozhodnou situace využít, potopenou ponorku ze dna vyzvednout a ukrást ji Rusům pod nosem.
Rozjíždí se projekt Azorian, jedna z nejsložitějších, nejdražších a nejtajnějších operací studené války. Rusové o ní nemají ponětí, protože jejich pozornost plně poutá americká ponorka USS Swordfish (SSN-579).
V době zmizení K–129 se totiž vrátila do přístavu s poškozenou věží a Rusové se domnívají, že se jejich ponorka potopila po srážce s americkou. Což však později vyvrací závěry šetření, které jako příčinu poškození USS Swordfish označí srážku s velrybou.
Další na seznamu příčin katastrofy jsou vadná ventilace, exploze vodíku při nabíjení baterií nebo exploze jedné ze tří jaderných střel. Ač se Američanům skutečně podaří část ponorky Rusům pod nosem vyzvednout, příčinu havárie se odhalit nepodaří.
