Blondýny budí u mužů pozornost, kamkoliv přijdou. A bylo tomu tak od nepaměti. V průběhu dějin je také někde milovali, jinde zase nenáviděli. Kdy a proč se blond vlasy objevily? A je pravda, že jsou jejich nositelky pro muže atraktivnější?

Psychologové z univerzity v Minnesotě podrobili 110 mužů testu, během nějž jim zobrazovali obličeje žen s blond, hnědými nebo černými vlasy. Blondýnky většina účastníků považovala za zdravější, mladší a atraktivnější než ženy s jinou barvou vlasů.

Brunety podle nich zase měly rodičovský potenciál. Výsledky by se tedy daly shrnout tak, že na randění by si muži raději vybrali blondýnu, ale oženili by se spíše s brunetou.

Co ovlivňuje barvu vlasů?

Na barvu vlasů má vliv pigment melanin, který také barví oči a může i za tmavnutí pokožky při opalování. Hnědočerný eumelanin má na svědomí hnědou barvu vlasů a očí. Naopak červenohnědý feomelanin je zodpovědný za vlasy a pihy zrzavé.

Jak se tedy přihodí, že má člověk světlou kštici? Může za to receptor MC1R, který řídí produkci eumelaninu. Pokud ho má tělo nedostatek, vlasy jsou zrzavé (má-li dost alespoň feomelaninu) nebo blond.

Kde se vzaly blondýny?

Když příslušníci druhu Homo sapiens před 70 až 45 tisíci lety opustili Afriku a vydali se do Eurasie a Austrálie, měli všichni tmavé vlasy, oči i pleť (chránily je totiž před ostrým africkým sluncem).

Když ale dorazili do Evropy, a zejména na její sever, do oblasti u Baltického moře, začali se najednou potýkat s nedostatkem slunečního záření, které je zdrojem vitaminu D. Následkem toho se začali objevovat lidé se světlými vlasy, očima i pletí (stačí jim menší množství slunečního svitu).

Změna je život

Jiná teorie, se kterou přišel kanadský antropolog Peter Frost, hovoří o tom, že život na sklonku doby ledové byl drsný. Muži při lovu velkých zvířat často umírali, a proto je ženy početně převyšovaly.

A aby tedy měly šanci najít si partnera, musely se od ostatních žen svým vzhledem odlišovat. Vzniklo tak 7 dominantních genů ovlivňujících barvu očí a vlasů a největší úspěch už tehdy slavily blondýny (objevily se na konci doby ledové, kolem roku 8000 př. n.

l.). Ostatně i otec evoluční teorie, britský přírodovědec Charles Darwin (1809–1882), řekl, že „zvířata obdivují vše nové, a to právě pro novost samu“.

Modré oči a blond vlasy

Ovšem pozor! Ačkoliv má velké množství blondýn a blonďáků v Pobaltí zároveň modré oči, k jejich barevné mutaci nedošlo současně. Modré oči se totiž poprvé objevily v oblasti kolem Černého moře, a to před 10 až 6 tisíci lety.

S touto teorií přišel dánský profesor z kodaňské univerzity Hans Eiberg. Ten navíc tvrdí, že všichni modroocí lidé mají společného předka, neboť mají část DNA odpovědnou za barvu očí zcela shodnou.

Tento prapředek měl ovšem s velkou pravděpodobností tmavou pleť i vlasy. Důvodem, proč měl modré oči, pak byla intolerance laktózy, a tedy nedostatek vitaminu D z potravy. Každopádně ženám se již tehdy tito muži líbili.

Díky, estrogene!

Pro muže jsou největším lákadlem blond vlasy. Evokují jim mládí a plodnost, stejně jako zlato a bohatství. Německý antropolog Karl Grammer navíc dodává, že blondýnky mají více estrogenu (tj. ženského pohlavního hormonu) než hnědovlásky.

Díky tomu disponují dětskými rysy v obličeji, jemnější kůží, užšími rameny a slabším ochlupením, a naopak plnějšími ženskými tvary. Navíc jsou opravdu plodnější.

Šalamounovi blonďáci

Zajímavostí pak je, že „gen pro blonďatost“ se v průběhu doby vyskytl vícekrát a na různých místech, nezávisle na sobě. Důkazem jsou třeba obyvatelé Šalamounových ostrovů v jižním Pacifiku.

Ti se totiž pyšní tmavou pletí a světlými vlasy (procentuální zastoupení blond obyvatel je stejné jako v Evropě, tedy 5–10 %).

Vědci, v čele s Carlosem Bustamantem ze Stanfordovy univerzity, si přitom nejprve mysleli, že jde o vzdálené potomky britského mořeplavce Jamese Cooka (1728–1779).

Později ale zjistili, že za jejich platinovým afrem stojí místní mutace genu TYRP1, která s evropskými přistěhovalci nemá nic společného.

Výhra, nebo prokletí?

Blond vlasy byly napříč epochami vnímány různě, někdy negativně, jindy pozitivně. V neolitické kultuře východní Evropy byly spojeny se smrtí (představovala ji bledá žena se světlými vlasy). Keltové je naopak uctívali.

Ve starověkém Řecku, kde měli všichni tmavé vlasy, oči i pleť, zase na blond vlasy nahlíželi jako na něco fascinujícího a byli s nimi zobrazováni třeba bohyně lásky Afrodita, hrdina Achilles či král Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.).

Obdivovala je i básnířka Sapfó (624–569 př. n. l.). Na druhou stranu byly výsadou otroků a později také prostitutek, které si vlasy barvily.

Všichni chtějí být blond

Toto nahlížení pak převzali i Římané, takže postupem času chtěly mít světlé kadeře snad všechny bohaté římské ženy. Jenže když se zkoušely barvit, většinou skončily plešaté. A tak se rozmohl trend blond paruky z vlasů germánských otrokyň.

Ve středověku se plavé vlasy staly symbolem spojovaným s anděly a panenstvím (malíři jako blonďaté na plátnech zobrazovali Pannu Marii i Evu). Ovšem například ve Španělsku se rozšířily až s nástupem renesance.

Symbol nadřazenosti

Na začátku 20. století se pak blond vlasy staly znakem příslušnosti k árijské rase.

Idea se přitom rozvinula v nacistickém Německu, kde ji navíc považovali za zásadní, takže vyzdvihovali „správné“ Němce, tedy ty blond, modrooké a se světlou pletí, nad ostatní, kterých se postupně zbavovali.

Dokonce zde vznikl i program Lebensborn, na vyšlechtění rasově čistých obyvatel pro poválečnou Evropu.

Marylin a další blond krásky

V 50. letech se pak blondýny, v čele s Marylin Monroe, staly sexuálním symbolem. V dalších desetiletích herečku následovaly další blond krásky, jako například Sharon Stone, Charlize Theron nebo Reese Witherspoon.

Plavovlasé herečky bývají navíc vnímány jako kladné hrdinky, vyzařuje z nich mládí a nevinnost. Také na předních stranách pánských časopisů jsou mnohem častěji k vidění blondýny než brunety, zrzky nebo černovlásky.

Blondýny nejsou hloupé

Ač jsou blondýny na jedné straně pokládány za sexuální dračice, na druhé straně jsou považovány za hloupé. Možná tak byla předobrazem naivních blond krásek dvorní kurtizána Rosalie Duthé (1748–1830), jejíž hlava byla opravu „dutá“.

Právě o ní vznikla divadelní hra Les Curiosités de la Foire, která se stala studnicí vtipů o hloupých blondýnkách. A že těch existuje nespočetně i dnes! Ženy se světlými vlasy ovšem hloupé nejsou.

Americký profesor ze Stanfordovy univerity David Kingsley to potvrzuje slovy: „Genetické mechanismy, které řídí blonďatou barvu vlasů, nijak nemění biologii jiných částí těla.“

Brazilské šílenství

Popularita blond vlasů aktuálně dostoupila vrcholu v Brazílii, kde doslova nastal proces „nordizace“.

Brazilky masově podstupují zesvětlování vlasů a pokožky, aby se přiblížily ideálu v podobě například modelky Gisele Bündchen, protože Brazilci si momentálně pro vážné vztahy vybírají právě blondýnky, zatímco ženy s tmavými vlasy a pletí mají jen pro nevázanou zábavu.

Kam mizí pravé blondýnky?

Pravdou ovšem je, že „pravých“ blondýn je málo, protože po třicítce většině žen začnou světlé vlasy přirozeně tmavnout. Jejich majitelky si tak ke světlejším odstínům kštice dopomáhají pomocí barev na vlasy.

Tu první zdravotně nezávadnou uvedl na trh Francouz Eugène Louis Schueller v roce 1907 a využívala účinků peroxidu, vodíku a amoniaku. Tyto látky naštěstí z moderních přípravků pozvolna mizí.

Vymřou blondýnky?

V roce 2002 se objevily zprávy německých vědců, které měly být založeny na studii WHO a uváděly, že zrzky vymřou do roku 2060 a blondýny do roku 2202. Dle nich měl být totiž gen pro zrzavé a blond vlasy recesivní a prohrávat souboj s dominantním genem pro tmavé vlasy.

Jednalo se však o falešnou zprávu, protože nejenže WHO žádnou takovou studii neprovedla, ale i jména vědců byla vymyšlená. Antopolog Jonathan Rees z univerzity v Edinburghu k tomu řekl: „Geny prostě jen tak nevymizí, ať už by měly značnou nevýhodu. Počet blonďatých může klesnout, ale nevyhynou.“ Muži tedy mohou zůstat v klidu.