Karel IV. vystavoval korunovační klenoty v dřevěné boudě na pražském náměstí! „Já tu byl první!“ „Ne, já!“ Strkají se poutníci na trhu roku 1369 u dřevěné kaple na pražském náměstí.

Příležitost vidět jednou v životě královskou korunu si nenechá ujít 100 000 Čechů! Císař Karel IV. (1316 – 1378) zakládá 8. března 1348 náměstí, které je se svojí rozlohou 80 550 m2 dodnes největší v Praze. Jeho jméno ale dostává až o 500 let později. Karlovo náměstí ale není jediným pražským náměstím s pohnutou historií.

Srdce Vinohrad

V roce 1884 získává srdce Vinohrad jméno podle českého přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně (1787 – 1869). Dominantami náměstí se stává novogotický kostel sv.

Ludmily, postavený v letech 1888 – 1892, a Národní dům z roku 1894. Pražané si zde dokonce postaví i svoji druhou činoherní scénu, Divadlo Na Vinohradech otevřené v roce 1907.

Nejsme v Americe

Na Vinohradech se začátkem 20. století překotně staví. Podle sčítání lidí bydlí v roce 1913 ve 1682 vinohradských domech více než 84 000 obyvatel. Když radní v roce 1922 vydají tzv. Zákon o Velké Praze, Vinohrady jsou největší čtvrtí, která se k ní připojuje.

Nové náměstí pokřtí v roce 1926 jako Mírové na památku uzavření míru s Německem 11. listopadu 1918. V letech 1933 – 1940 se náměstí jmenuje Vinohradské.

Josef Pfitzner (1901 – 1945), náměstek pražského primátora v letech 1939 – 1945, ale prohlašuje:

„Během uplynulých dvaceti let si v Praze bylo možné myslet, že se nacházíme v Americe, nebo že jsme vrženi na asiatský Východ… Teď tedy bude třeba zavést celou řadu nových pojmenování.“ Osudová změna má jméno Říšské náměstí.

Hromadné změny

S poslední hodinkou nacistické Třetí říše končí i existence Říšského náměstí. Německá jména mizí z ulic ještě v posledních dnech války. Od roku 1945 se náměstí na tři roky znovu stává Vinohradským.

Neustálé změny jsou příčinou problémů, ale někdy si je dokonce vyžádají sami lidé. Například v 19. století byla na základě petice s 4000 podpisy přejmenována pražská Dominikánská ulice na Husovu.

Zdejší adresa se mění, tentokrát na Náměstí Míru. V Praze ale dochází k hromadnému přejmenovávání hlavně v letech 1950 – 1952, kdy dostávají zelenou hlavně ruští a sovětští komunističtí funkcionáři. Nejvíce ovšem ale změny odskáčou obyvatelé.

Od okamžiku, kdy se začaly v Praze pojmenovávat ulice, uplynulo v roce 2021 už 234 let.

600 tisíc ročně za cedule

Po roce 1989 zůstává jméno stejné. Podle údajů z roku 2009 je v Praze 7265 ulic, parků, mostů a dalších veřejných prostranství, z toho cca 3000 z nich bylo v průběhu staletí alespoň jednou přejmenováno.

Jenom za rok 2008 bylo pojmenováno 134 nových veřejných prostranství. Na vyrobení asi 500 cedulí ročně vydává město přibližně 600 000 korun.