Pravděpodobně jde o nejznámějšího českého vězně všech dob. Jiří Kajínek vstupuje do bran věznice Mírov jako ostřílený recidivista, vždyť už si prošel věznicemi v Českých Budějovicích i ve Valdicích. Na Mírově měl ovšem zůstat na doživotí.

V roce 1998 je totiž odsouzen na doživotí za spáchání dvojnásobné nájemné vraždy a za pokus o spáchání vraždy.

Kariéra úspěšného vězně

„Pokud tu vraždu nespáchal pan Kajínek, tak ji spáchal asi někdo od policie,“ pronese k případu nešťastně tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Rychetský.

Píše se rok 2001 a k vraždě při které Kajínek podle soudu více než dvanácti výstřely zabije dvojici mužů – podnikatele a jeho ochránce –, mělo dojít již v roce 1993. Rok před Rychetského výrokem se Kajínek navždy zapíše do dějin české kriminalistiky.

Uteče z přísně střežené věznice Mírov, čímž se stane trojnásobným úspěšným uprchlíkem z českých věznic!

Tílko vchází do dějin

Sám Kajínek se několikrát marně snaží o obnovu svého případu. Čím déle se snaží, tím více lidí z řad české veřejnosti pojímá pochybnosti.

Média obraz nespravedlivě odsouzeného vězně živí svými články, kterých se po Kajínkově útěku z vězení objevuje jako hub po dešti. Část veřejnosti je přesvědčena, že vražda byla na Kajínka ušita.

Začnou jej vnímat jako mučedníka české kriminalistky, navíc nadprůměrně inteligentního. Vodou na mlýn jeho rozšiřující se fanouškovské základně je zpráva v médiích z roku 2010, která hovoří o nových skutečnostech v celém případu nájemné vraždy.

Kajínkova žádost o revizi případu je ale opět zamítnuta. Štěstí se na Kajínka usměje prostřednictvím prezidenta Miloše Zemana, jenž 23. května 2017 podepíše jeho milost. Kajínek je propuštěn.

U bran věznice v Rýnovicích jej vítají jeho podporovatelé a nekonečný zástup fotografů, kameramanů a redaktorů. Z propuštění nejznámějšího českého vězně je mediální senzace, zelené tílko, které má Kajínek na sobě, svítí na stránkách většiny deníků.

Kritizované besedy a desítky rozhovorů

S rokem 2017 se zrodila skutečná celebrita. Podobně jako Sobhraj i Kajínek svou popularitu zpeněží. Už v roce 2014 mu vychází kniha s názvem Můj život bez mříží.

Podle spekulací si vydělá kolem tří milionů korun za účast v seriálu Já, Kajínek, další tisíce mu prý plynou z tržeb k filmu Kajínek režiséra Petra Jákla z roku 2010. V roce 2020 navíc vyjde kniha Toto se může stát jenom v Plzni anebo v New Yorku, ve které vystupuje fiktivní postava Jiří Pájínek, inspirovaný skutečným Jiřím Kajínkem.

Rozhovorů, které Kajínek absolvuje, je nespočet. Krátce po propuštění se účastní i několik kontroverzních besed napříč republikou. Lidé, kteří jej potkají na ulici, chtějí selfie, jež následně hrdě umisťují na sociální sítě.

Budoucnost je na síti

Právě sociální sítě až do současnosti živí slávu Jiřího Kajínka.

Muži v něm spatřují statečného hrdinu, který je schopen uniknout z vězení, ženám imponuje jeho IQ. „Ženy v Kajínkovi vnímají jakéhosi potentního samce, který je zdatný, má vysoké IQ. Projevuje se v nich obdiv k člověku, který je v něčem výjimečný, ale to morální hledisko bohužel bere zasvé,“ uvede k této fascinanci psycholog Karel Humhal.

Kajínek si podpory veřejnosti je vědom a náležitě jí využívá.

Na Instagramu ho sleduje téměř 27 000 uživatelů, v červenci letošního roku vzniká také Kajínkův oficiální kanál na YouTube, kam mimo jiné pravidelně přidává videa, na nichž vypráví příběhy českých zločinců, odsouzených na doživotí.