Ruské jednotky sdružené v Ruské osvobozenecké armádě (ROA) jsou dnes známé pod jménem jejich velitele generála Vlasova. Je listopad roku 1944. Konec 2. světové války je na spadnutí a vlasovci se pouštějí do boje se stalinistickým režimem. Bohužel pro ně však působí jako neoficiální složka bojových sil třetí říše.
Hlavním cílem ruských vojáků v německých službách je potlačení vlivu stalinistického režimu v Sovětském svazu a na jím osvobozených územích.
Nebojují tak přímo proti Rudé armádě, ale zejména proti „politrukům“, ostatní vojáky se snaží obracet proti Stalinovi (1878–1953). Až 23 000 vyzbrojených vlasovců se vydává z jižních Čech směrem k Praze.
Velí jim bývalý sovětský generálporučík Andrej Vlasov (1901–1946). Jeho muži se nechají přemluvit a zapojují se do Pražského povstání proti Němcům, kteří dál zůstávali ve městě.
Věří totiž tomu, že Stalin za boj proti Němcům původním zběhům odpustí a udělí jim amnestii.
Šarvátky od Strahova až po Vršovice
Vojáci si připínají na původně německé uniformy odznaky ROA a na čepicích mají bílo-modro-červené kokardy.
Významně se podílejí na potlačení německých jednotek SS, proti Němcům bojují na Strahově, Petříně a v okolí Pražského hradu, na Vinohradech i ve Vršovicích. Po vyčištění Prahy pokračují do západních Čech.
Tam už se nacházejí četné americké jednotky, ke kterým se právě vlasovci chtějí co nejrychleji dostat, protože očekávají, že budou vzati na milost.
Zastřeleni do jednoho
Jak naivní představa to byla, zjistí záhy. Část jich totiž skončí v obklíčení v sovětské zóně. Vděčnosti se nedočkají ani jednotky, které se dostanou až k Američanům. Ti je totiž, včetně generála Vlasova, předají zpátky Sovětům!
A ti je pak buď nemilosrdně postřílejí, nebo uvězní v nevlídných sibiřských gulazích.
