„Jak?“ a „Proč?“ jsou základní otázky k pochopení všeho. Odpovědi na ně přitom nalezneme všude kolem nás. Abychom toho však byli schopni, musíme mít prostředky, kterými toho dosáhneme: matematiku, fyziku a chemii – noční můry spousty studentů.

Základní stavební kámen

S každým objevem nového prvku souviselo i určování jejich relativních atomových hmotností a zkoumání jejich typických vlastností. Chemici postupně zjišťovali, že některé prvky mají vlastnosti podobné.

Toto zjištění ovlivnilo další zkoumání a snahu o pochopení souvislostí. V roce 1829 definoval Johann Wolfgang Döbereiner zákon triád, když si všiml, že fyzikální a chemické vlastností tří prvků mají průměr ve středním prvku.

John Alexander Reina Newlands zase zavedl ve svém systému místo atomových vah prvků pořadová čísla a roku 1864 vytvořil první periodickou tabulku. Obsahovala však pouze 62 prvků.

Objev s přesahem do budoucnosti

Opravdovým průkopníkem v pochopení prvků a jejich řazení byl až ruský vědec Dmitrij Ivanovič Mendělejev. Díky své neúnavné práci definoval periodický zákon:

„Vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich atomových hmotností“ (dnes říkáme protonového čísla).

Jako jediný ve své době plně pochopil význam tohoto přírodního zákona a dokázal na základě zobecněných zákonitostí předpovědět vlastnosti dosud neobjevených prvků.

Do své periodické tabulky proto zařadil nejen všechny známé prvky, ale vynechal místo i pro dosud neobjevené včetně předpovědi jejich vlastností.

Česká stopa

Poslední výraznou inovací prošla tabulka ještě za Mendělejevova života, kdy do ní přibyly lanthanoidy. Na těchto změnách se velkou měrou podílel Mendělejevův český přítel a významný chemik Bohuslav Brauner. Dnes má periodická tabulka 115 prvků. Většina předpovězených prvků byla objevena.