Vyprat oděvy do svěží čistoty není jenom tak. Ve starověkém Babyloně se snaží vyrábět mýdlo z vody, louhu a kassiového oleje už v období kolem roku 2800 př. n. l., což dokládají archeologické nálezy. Sloužilo ale na hojení ran, ne na praní.

Z Babylonu mýdlo putovalo do Egypta a Řecka. Ve starověkém Řecku se na praní používá čpavek získávaný z moči. Teprve Římané pochopí, že mýdlo pomůže vyprat prádlo, tedy směs dřevěného popela s potaší a tukem.

Receptů, jak prát vzniká spousta, ale to neznamená, že to dopadne vždycky dobře. Lidé, kteří mají na starosti praní oděvů na královských dvorech, to nemají jednoduché.

Nákladné róby z drahých materiálů zdobené často třeba i drahokamy nemohou jen tak strčit do necek a drhnout na valše, to by je zničili. Co tedy mají dělat? Nechat šaty svých pánů špinavé? To přece nejde…Samozřejmě, že se královské šaty praly. Jak? Velice opatrně a jemně.

Příručka mohučského tiskaře

Velkým oříškem jsou skvrny všeho druhu. Lidé naštěstí objevili, že některé druhy oděvů se ve vodě perou značně obtížně a výsledky nejsou příliš dobré. Proto už roku 1532 vydal jeden tiskař v německé Mohuči příručku o tom, jak odstraňovat skvrny.

Jeho recepty byly rozmanité a pracovaly například s popelem. Potulní degraséři, odstraňovači skvrn, nabízeli lidem své služby a se svým uměním možná zkoušeli štěstí i na šlechtických dvorech. Ti, kteří prali prádlo šlechtě jejich rady uvítali.

Revoluce v čištění

Než vznikly propracované postupy chemického čištění oděvů, trvalo to ale ještě dalších 300 let.

V roce 1825 objevil barvířský mistr Jolly-Belin z pařížského předměstí Saint-Denis, že z vlněného kabátu dokáže skvrny odstranit roztok terpentýnu, což znamenalo revoluci v čištění oděvů. Později terpentýn nahradil benzol.