Umění zahradnictví a pěstování se datuje do dávné historie. Už první farmáři, kteří začali pěstovat zeleninu na rozdíl od polních plodin, objevili kouzlo péče o zahradu. Jak vypadaly starověké zahrady? A co bylo typické pro zahrady Římanů či Řeků? Inspirujte se starověkými zahradami!
První farmáři si vytvářeli své zeleninové pozemky v blízkosti obydlí, protože plodiny, které na nich pěstovaly, vyžadovaly více péče a zavlažování, v porovnání s plodinami, které byly pěstovány na polích. Tyto pozemky byly obvykle ohrazeny bariérou, která sloužila primárně k ochraně před dobytkem, který by mohl požírat plodiny. Postupem času se z těchto zahrad stala místa, kterými lidé zvelebovali okolí svých příbytků.
Umění zahradnictví se zmiňuje už ve starověké literatuře a archeologii většiny raných společností, jako Egypt, Mezopotámie, Řecko, Řím či Byzanc. O tom, že zahradnictví bylo uměním již odpradávna, není pochyb. Skutečné důkazy o zahradnictví jako umění totiž nacházíme již ve třetím nebo čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem.
Nedílnou součástí starověkých zahrad byly stromy. Jeden z mezopotamských mýtů říká, že zahradník zasadil široký rozvětvený strom, aby vytvořil stín a umožnil tak rostlinám pod ním růst pod jeho „baldachýnem“. Tento mýtus naznačuje, že zahradnictví v raných civilizacích úzce souviselo i s podnebím. V zemích s horkým letním podnebím, jako je Egypt či Mezopotámie, byla opatření ke zmírnění prudkého slunce nezbytná.
Ve starověkém Egyptě mělo vysazování stromů velký význam při vytváření hájů kolem královských hrobek. Kromě toho, stromy se vysazovaly i v městských zahradách, aby poskytovaly stín a chládek. Starověcí Egypťané vysazovali zejména stromy, které přinášely plodiny, jako ovoce a ořechy. Byly to zejména datlová palma či fíkovník, které byly nejvíce oblíbené a pěstované. Ve starověkém Egyptě se pěstovaly i květiny, které však kromě toho, že byly používány k výrobě kytic, sloužily k počest bohů. Z květin se vyráběly girlandy a květinové koruny. Dokonce, ve starověkém Egyptě existovaly i dvorní květinářky. Archeologové také zjistili, že Tutanchamonovu rakev zdobil květinový límec vyrobený z mnoha sešitých lupenů květin.
Květinové koruny byly typické i pro Řecko, jejich používání se datuje do 6. století před naším letopočtem. Krétské a mykénské civilizace vytvořily mnohé architektonické příklady, které znázorňují bohaté květinové výzdoby. Ve starověkém Řecku se pěstování květin spojovalo nejen s léčebným využitím, ale také s pohřebními obřady. V Řecku se zahrada jako taková začíná rozvíjet v klasickém a helénistickém období. Upřednostňovalo se pěstování zeleniny, ovoce a užitkových rostlin. Prostory řeckých zahrad byly pečlivě plánovány tak, aby poskytovaly úkryt před silným sluncem nejen pro rostliny, ale také pro lidi, kteří v zahradách zvykli relaxovat. Řecké zahrady často obsahovaly vodní plochu, zvanou nyphaeum, která byla obklopena stromy.
Nejen ve Frécku, ale i pro ostatní starověké civilizace bylo typické připisovat různá božstva plodnosti a zemědělství a specifická božstva byla určena k ochraně rostlin a plodin. Zahrady se často objevují také v antické mytologii. Možná vám je znám mezopotámský příběh o tamariškovi a datlové palmě, který je jeden z nejstarších antických mýtů.
Římské umění zahradnictví také sahá až dávné historie. Římské zahrady však začaly spíše jako praktické prvky. Větší či menší části zahrady byly zdrojem zeleniny, bylinek a ovoce pro domácnost. Zahrady ve starověkém Římě měly podobu omezených prvků v zadní části domu, známé jako hortus. Tyto typy zahrad, schované za místnostmi domu, měly převážně praktické funkce a sloužily k pěstování bylinek pro domácnost. Zatímco hospodaří na venkově mohli ve svých zahradách pěstovat téměř cokoli, ve městech byl prostor pro rostliny a květiny omezen. Obyvatelé patrových budov si tak museli vystačit s okenním boxem či rostlinami na střechách. Místo na zahradu měli jen ti, kteří vlastnili soukromá obydlí. V období císařství se obraz římských zahrad o něco pozměnil. Téměř každá zahrada významné velikosti obsahovala pečlivě navrženou kombinaci rostlin, vodních prvků a soch tak, aby svému majiteli poskytla útočiště. V římských zahradách byly mimořádně oblíbené různé byliny, protože se používaly nejen při vaření, ale i v medicíně. Nejoblíbenějšími byly tymiím, máta, saturejka či bazalka. Kromě toho oblíbené bylo také pěstování květin a rostlin, jako jsou růže, oleandry či břečťan.
Starověké společnosti ve svých zahradách pěstovaly širokou škálu plodin, rostlin, stromů či keřů. V průběhu staletí se tato škála rozšířila, obohatila a přesunula do různých částí Evropy a světa. Každé období v historii zahradnictví bylo něčím typické. Ale co je jisté, je to, že už ve starověkých kulturách byly zahrady považovány za místo, které mohlo přinést potěšení. Přestože vyžadovaly péči, stejně jako dnešní zahrady, byly často považovány za prostor k rozjímání a odpočinku. Tak jako je tomu dnes, i starověké zahrady soužily na zvelebování okolí příbytků lidí.
Dnešní zahrady se od těch starověkých jistě jistým způsobem liší. Avšak co zůstává, je jejich schopnost vyvolat v nás příjemné pocity a poskytnout prostor pro dokonalý odpočinek. Abychom si odpočinek na zahradě mohli vychutnat naplno, skvělým pomocníkem mohou být zahradní stavby, jako jsou altány či dřevěné chaty. Poskytnou pohodlné posezení a přístřeší v příjemném prostředí v obklopení vašich oblíbených rostlin a květin. Altány a dřevěné chaty jsou dnes dostupné v různých velikostech, barvách či tvarech, a tak si bez pochyb budete umět vybrat tu správnou zahradní stavbu pro vás. Zahradní altány či dřevěné chaty však vyžadují pečlivý výběr. Přečtěte si, na co se zaměřit, když kupujete zahradní dřevěnou stavbu.
Starověké kultury mohou být pro nás inspirací minimálně v tom, že se na naše zahrady můžeme dívat jako na místo k rozjímání a odpočinku a začlenit tyto aktivity do běžného života o něco více. Řekněme si upřímně, žijeme v uspěchané době a na odpočinek nám mnohdy nezbývá čas. Umění zahradnictví přináší hned dvě výhody najednou. Péče o váš venkovní prostor může být formou aktivního odpočinku, při kterém zrelaxuje vaše mysl a příjemná a harmonická zahrada zase poskytne prostor k odpočinku a rekreaci.