Římané předávají vojákům vizigótského krále žoky nadité kořením. Nepřátelé je pečlivě přepočítávají, než jsou konečně spokojeni. Smír je uzavřen, alespoň prozatím.   

Makedonskému králi Alexandrovi Velikému (356–323 př. n. l.) se jako prvnímu dobyvateli podaří v roce 324 př. n.

l. dovést svoji armádu k řece Indus. Otevírá tím obchodní cesty s kořením. I když zde samozřejmě existoval obchod už dávno před Alexandrovým tažením, po něm se znásobil. Nearchos, velitel Alexandrovy flotily pluje z delty Indu k ústí řeky Eufrat přes Ománský a Perský záliv.

Právě tudy vede jedna z cest pro dopravu koření. Ještě větší význam ale získává cesta z indického oceánu do Rudého moře s cílem v alexandrijském přístavu. 

Lék znamená bohatství 

Egyptská Alexandrie nyní přejímá roli vůdce obchodu s kořením. Odtud se vozí zboží dále do Říma, což potvrzuje existence celnice. Římané těží z obchodu s kořením.

Dědictví Alexandrovy říše Římané vděčí za obchodní cestu koření z Indie až k nim. Mezi jedno z nejžádanějších koření nyní patří pepř. Evropu s ním ale neseznámil Alexandr, znala ho už předtím. Dokazuje to řecký lékař Hippokrates (460–asi 377 př. n.

l.), který ho doporučuje jako lék. Mít pepř znamená v římské říši bohatství, používá se i k placení.  

Příliš drahá doprava  

Roku 408 n. l. obléhá Řím vizigótský král Alarich I. (asi 370–410). Žádá tehdy jako výkupné pět tisíc liber pepře. Dostane ho, ale i tak město za dva roky stejně vyplení.

Cena dováženého pepře se v Evropě postupně vyšplhá do závratných výšin. Zatímco v Indii dosahuje kilogram pepře hodnoty jednoho nebo dvou gramů stříbra, v Alexandrii už deset až čtrnáct gramů, ve skladech v Benátkách dokonce čtrnáct až osmnáct gramů.

Poslední překupník za něj platí už 20–30 gramů stříbra. Cena se tak dostává na dvacetinásobek i více původní hodnoty. Po zániku Římské říše (476 n. l.) ale Evropa o zdroje koření přichází.