Rohovitka venušina (Gorgonia flabellum) zvaná též Venušin vějíř je jedním z mnoha druhů korálů. Spoluutváří krásu korálových útesů, z nichž se člověku kvůli různorodosti tvarů, barev i způsobů života až tají dech.

Kupříkladu Velký bariérový útes, největší korálový útes světa táhnoucí se podél pobřeží severovýchodní Austrálie, je tvořen velkým počtem kolonií 350 druhů korálů a nabízí útočiště stovkám druhů mořských ryb a měkkýšů.

Každý rok připravuje korálový útes úchvatnou podívanou. Na jaře se největší žijící organismus na Zemi zcela neobvyklým způsobem páří, přičemž je zahalen do mnoha různorodých barev. Jednotlivé korály vypouštějí synchronizovaně vajíčka a spermie. Dění připomíná obrácenou sněhovou bouři.

„Nemyslím si, že by někdo kdy zkoušel spočítat, kolik vajíček korálový útes během tření vyprodukuje,“ říká americká mořská bioložka Mary Hagedornová. „Stejně jako většina kolegů však předpokládám, že se jejich počty pohybují řádově v milionech.“

To se může jevit jako poměrně vysoké číslo, které by mohlo být k reprodukci korálového útesu dostačující. Avšak opak je pravdou. Čas je proti nim. „Rozmnožování korálů má spoustu úskalí,“ přisvědčuje Hagedornová.

„Většina z nich produkuje zralá vajíčka a spermie, které je oplodní jen pouhé dva dny za rok. Nejdůležitější je tedy správné načasování.“

Pokud by byly pohlavní buňky vypouštěny nahodile, ke vzniku nového života by nedošlo. Životnost jak spermií, tak vajíček je totiž velmi krátká.

Dříve se vědci domnívali, že jsou „námluvy“ synchronovány díky teplotě vody. Tato teorie byla později vyvrácena, nyní panuje přesvědčení, že oním spouštěčem páření je světlo.

Korály poznají správnou chvíli díky kryptochromům, které jim zajišťují citlivost na modrou část světelného spektra. Jejich prostřednictvím dokážou zaznamenat svit měsíce v úplňku, což je pro ně tím správným afrodisiakem.

Ze splynutí samčích a samičích pohlavních buněk se začínají vyvíjet larvy. Ty zprvu žijí volně ve vodě, později se usadí na příhodném místě a začnou utvářet nový korál.