Řekni, kde ty kytky jsou, kde mohou být… pokračuje text nestárnoucího, původně protiválečného hitu z 60. let, který u nás nejvíc proslavila asi Marie Rottrová.

Ve slavném songu ty kytky, jak asi všichni dobře víme, dívky během dne otrhaly do jedné a posluchačům je tedy asi jasné, co se s květinami stalo.

Co se ale stalo s květinami, kterých bylo dříve v naší krajině plno? Českou krajinu nyní ovládá beton či nekonečně žluté lány řepky olejné.

Důvody tohoto stavu je třeba hledat už v 70. a 80. letech, kdy se s intenzifikací zemědělské výroby začalo silně hnojit dusíkatými hnojivy. Toto silné hnojení vybudilo divoké druhy trav, které doslova zatlačily jemné květnaté druhy.

Kdysi tak pestré louky plné květin zezelenaly a vše, co na nich rostlo mimo trav vyšlechtěných na výnos a výživnou hodnotu, začalo být považováno za plevel.

Výsledkem je současný stav, kdy 73 procent ploch v plochách ekologického zájmu pokrývají intenzivně pěstované, chemií dotované hospodářské plodiny, které nepodporují ani pestrost krajiny ani biodiverzitu. Řidiči si možná také všimli, že každým rokem v létě ubývá hmyzu zachyceného na čelním skle vašeho vozu.

Hmyz, zásadní složka každého biotopu, rovněž mizí. Čím je louka pestřejší, tím je pravděpodobnost, že se bude líbit hmyzu, větší. Naopak, biologická poučka praví, že když vymře jeden rostlinný druh, následně zmizí až deset druhů hmyzu.

Pestrost a rozmanitost tak při pohledu z okénka vašeho jedoucího vozu nahrazují monotónní lány velkých polí.

Na nich zpravidla hospodaří velké zemědělské subjekty, jejichž primárním cílem je maximalizovat výnos, tedy pěstovat zejména nepotravinářské technické plodiny s největší možností čerpání dotací na rozlohu obhospodařované plochy jako je pěstování řepky, kukuřice a dalších širokořádkových plodin. V současné době činí zemědělské dotace v ČR ročně více než 50 miliard korun.

Zatímco zemědělští magnáti českou krajinu bezohledně ničí, existují lidé, kteří se snaží původní louky do tuzemské přírody navrátit zpět.

Na farmě Planta naturalis Bohumil Bradna a Zdeňka Nikodémová pěstují na třiceti hektarech v Markvarticích u Sobotky přes 900 druhů přírodních lučních rostlin na semena, ze kterých se pak sestavují květnaté louky. „Když se podíváte do našeho skladu, kde máme uložená ta semínka, tak tam jsou ne miliony, ale miliardy semen.

Tahle banka semínek pro další generace je to největší bohatství, které tady na farmě máme,“ popisuje Bohumil Bradna. „Když bude příroda pestrá, rozmanitá, tak je daleko životaschopnější.

Na sáčcích semen s loukami máme vždy podrobný seznam použitých druhů rostlin. Obvykle je to více než 50 druhů. Takže zakladatel louky vlastně nabídne výchozí sortiment rostlin a příroda si sama určí, co na tom kterém místě vznikne a vyroste. Každá květnatá louka je vždycky originál.“

Pravá květnatá louka je přírodní společenství mnoha druhů organismů, které žijí ve vzájemných vztazích. Vývoj takové přírodní komunity může trvat i stovky let.

Svou rozmanitostí v množství druhů rostlin, živočichů (především hmyzu) a mikroorganismů na 1m2 se řadí k nejpestřejším přírodním společenstvím, hned vedle deštných pralesů a korálových útesů. Rozmanitost luk závisí na opylovatelích, protože pyl lučních květin bývá méně přenášen větrem.

Původní květnaté louky se v Česku vyskytují na místech, kde nemohou z přirozených důvodů růst stromy, protože vývoj naší přírody za běžných okolností směřuje do stadia lesa. Známý pojem je horská louka v alpinském stupni hor.

Další jsou louky vlhké nebo naopak na velmi suchých místech na skalách, kde se tvoří lesostepi. Většina květnatých luk v zemědělské krajině je ale výsledkem zdařilé „spolupráce“ mezi lidmi a přírodou.

Zakládání květnatých luk z výsevu semen pěstovaných lučních květin je poměrně nová záležitost. Původně mohly být používány smetky semen ze stodol po uskladnění sena. Ty však obvykle mohly obsahovat větší podíl semen trav než květin.

Protože květnaté louky dříve bývaly více rozšířeny, byla i větší možnost, aby se semena lučních květin rychleji šířila z okolních porostů. Dnes je bohužel situace jiná, velké plochy zemědělských plodin a původní květnaté louky jsou mnohde zaniklé.

Tato situace vedla v Evropě ve druhé polovině minulého století k zakládání společností a farem zabývajících se množením přírodních „divokých“ rostlin.

„Naše první louky jsme v Markvarticích u Sobotky založili v roce 1993 a jsou u nás stále k vidění,“ říká Bohumil Bradna.

V posledních letech nastává na některých místech přece jenom částečná změna k lepšímu. Některá města, obce i někteří uvědomělí farmáři chtějí krajinu oživit a vrátit ji na některých pozemcích přirozený rozmanitý ráz.

Začínají se více zajímat o možnost zakládat květnaté louky.

Aktuálně se rozhodli vytvořit ve městě ukázkovou plochu květnaté louky například v Moravských Budějovicích nebo v Opavě, kde lučními porosty osázeli plochy nejen v centru města, ale i v Městských sadech.