„Pokud vím, nebyla ani ve starověku nikdy sklenuta tak obrovská klenba, jako bude ta zdejší,“ upozorňuje roku 1417 italský architekt Filippo Brunelleschi správce stavební hutě, která má na starost budování monstrózní florentské katedrály.

Neopomene ale zdůraznit, že pro něho bude takový projekt hračkou.

Nikdo z italských stavitelů si na počátku 15. století neví rady s tím, jak uzavřít ohromný prostor pilířů florentské katedrály Santa Maria del Fiori, budované už od roku 1296. Po smrti florentského architekta Arnolfa di Lapo (1240–1303) všichni nad stavbou krčí rameny.

Nikdo si nedokáže představit, jak mohutný chrám dodělat, aniž se musely zaplatit obrovské náklady na dřevěné lešení. Jediný, komu nechybí odvaha se do budování pustit, je italský architekt Filippo Brunelleschi (1377–1446).

Soutěž bez vítěze

Florentská Opera del Duomo (florentské muzeum – pozn. red.) vypisuje roku 1417 soutěž na dostavbu. Odměna pro vítěze má činit 200 florinů. Brunelleschi předloží svůj návrh, který se obejde bez lešení, ale soutěž nakonec oficiálně nemá žádného vítěze.

Blázna nechají vyvést

Roku 1420 se do Florencie sjedou architekti z celé Evropy a diskutují o dokončení chrámu. Filippovi se za jeho nápady postavit vše bez použití lešení posmívají, ale on trvá na svém. Odborníci na něj pokřikují, že je blázen a nechají ho vyvést z jednací síně.

Filippo je ale trpělivý. Když se mu nepodařilo přesvědčit všechny najednou, zkusí to jednotlivě a svými argumenty nakonec Florenťany udolá a zakázku získá.

Cihly skládají jako rybí kosti

7. srpna 1420 zahajuje stavbu, které se účastní i další stavitelé Lorenzo Ghiberti (1378–1455) a stavitel Battisto d’Antonio. Rozprostření obrovského tlaku masy zdí chrámu zajistí dvouplášťová kopule a cihlová žebra s vnějšími pásy.

Zedníci kladou cihly do vzoru rybí kosti, šikmo pod úhlem 45 stupňů k ose. Právě díky technice stavby se Brunelleschi obejde bez vnějšího ohyzdného lešení, stačí mu vnitřní trámová výztuž.