Tenhle příběh můžeme číst dvěma způsoby. Jako pohádkový příběh lásky, která překoná všechny potíže a kdy obětování je vyváženo sladkou odměnou. Anebo jako horor o bestii, která z toho druhého vysaje i morek z kostí a nezůstane nic hezkého.
On je budoucí král. Edvard VIII. (1894–1972) je následníkem trůnu, třetím z dynastie Winsdorů. Je oblíbený, udává módní trendy, má status holywoodské celebrity.
Rodičům sice moc radosti nedělá, protože místo vládnutí má radši večírky a ženy, ale to je určitě jen otázka času, než se z něj stane skutečný státník. Jenže na jednom z večírků poprvé potká uhrančivou Wallis Simpsonovou (1896–1986).
Mladá žena je nastydlá a tak princ pronese poznámku v duchu, jestli ji nechybí americké ústřední topení. „Trochu jste mě zklamal, pane,“ odpoví mu.
„Všichni se mě ptají na totéž, doufala jsem, že princ z Walesu bude originálnější.“ Edvarda její upřímnost odzbrojí, není zvyklý na to, že by si z něj někdo utahoval. A je tak zaseto semínko lásky, která o pár měsíců později nečekaně rozkvete.
Problémová ženská
Jenže Wallis není někdo, na koho by si budoucí král mohl myslet. Je Američanka, je vdaná a navíc už jednou rozvedená.
Pochází z bohaté rodiny a je zvyká na společnost a zábavu a všichni se shodují na tom, že má bezprostřední smysl pro humor a je víc než okouzlující. Prostě nic vhodného pro britskou královskou rodinu.
Když se začne objevovat po Edvardově boku častěji, vzbudí to pobouření. Ale láska si někdy nevybírá.
Už od prvního dne
Černé prapory zplihle visí z oken Buckinghamského paláce. Král je mrtev, ať žije král. Edvard se už ale od začátku dopouští nečekaných faux pas. Davy, které jej přišly pozdravit, vítá s Wallis po boku. Jenže ona je ještě stále vdaná za jiného! Nevhodné!
Nepatřičné a pobuřující! Neuběhne ani pár měsíců a Edvard předstoupí před svůj kabinet s ohlášením, že si Wallis chce vzít, hned jak to půjde. A to už měl radši strčit ruku do vosího hnízda a prudce jím zatřást, aby si ublížil méně.
„Jste hlavou anglikánské církve, sire. Nemůžete si vzít rozvedenou Američanku. Vždyť víte, že naše církev rozvody neuznává,“ domlouvá mu ministerský předseda Stanley Baldwin (1867–1947). „A když to neudělám?“ zkouší to král.
„Máte tři možnosti, sire. Buď se vzdáte paní Simpsonové, nebo se vzdáte vlády anebo vyvoláte v zemi těžkou krizi, protože britský lid nikoho takového za královnu neuzná a tím pádem budete zneuznán i vy.“
Jako zimní král
Edvard se nakonec v roce 1936 rozhodne vzdát se trůnu. Británii miluje a Wallis taky. Oba pak odjíždí do Francie, kde je čeká svatba.
A pak do Německa, kde se setkají s Adolfem Hitlerem (1889–1945), protože „nacismus je možná jedinou hrází, která může zastavit komunismus.“ To vyvolá v Británii další skandál, takže jsou oba odklizeni na Bahamy a po válce se nedočkají už žádných dalších funkcí.
Žijí v ústraní ve Francii, užívají si večírků a společnosti. S královskou rodinou se nestýkají, protože Westminster Wallis nikdy nepřijal. Konec zaťuká na dveře na začátku sedmdesátých let, kdy Edvard skončí v nemocnici s rakovinou plic, které nakonec podlehne.
Teprve na jeho pohřbu se Wallis znovu setká s královskou rodinou. Ale i její stáří je poznamenáno nemocemi a poslední roky tráví na lůžku. Pohřbena je pak vedle svého muže, takže lze říct, že jejich svazek ani smrt nerozdělí.
