Hlavním úkolem imunitního systému je chránit organismus před nebezpečnými cizorodými látkami. Umí také rozeznat, co je pro tělo přínosné a co mu škodí. Jaké faktory mohou naši imunitu narušit? Kudy se „útočníci“ dostávají do našeho organismu nejlépe? Jak si počínat, aby byl náš imunitní systém co nejsilnější?

Imunitní systém ochraňuje lidské tělo před škodlivými účinky některých bakterií, virů či hub, které na něj útočí zvenčí. Dále odstraňuje odumřelé vlastní buňky a také zasahuje proti nádorovým bujením.

Bílkoviny na povrchu těchto nepřátelských organismů (označované jako antigeny) totiž vyvolávají obrannou reakci těla. Oproti tomu molekuly na povrchu vlastních buněk imunitní odpověď nevzbuzují, s výjimku autoimunitních onemocnění. Máme dva typy imunity – vrozenou a získanou.

Zákaz vstupu

Vrozená imunita reaguje vůči cizorodým látkám okamžitě, přičemž se snaží zabránit jejich vstupu do těla přes poraněnou kůži či oslabené sliznice.

Mezi její hlavní nástroje patří mechanické zábrany (například řasinky v nose), imunita sliznic (přítomnost hlenu zabraňuje přilnutí antigenů), obsah antibakteriálních látek v žaludečních šťávách, slzách a slinách a schopnost fagocytózy neboli pohlcování škodlivých částic bílými krvinkami.

Také bojuje tím, že zvýší tělesnou teplotu či vyvolá zánět. Jde tedy o jakousi první bariéru, bránící průniku patogenů do organismu.

Naučená obrana

Oproti tomu získaná imunita se uplatní, až když dojde k rozvoji infekce, tedy prolomení první bariéry. Její rozsah pak závisí na tom, s jakými onemocněními musel člověk během svého života bojovat.

Při prvním setkání s nemocí dochází v řádu dnů ke vzniku primární imunitní odpovědi, při které se vytvoří paměťové buňky. Ty si zapamatují průběh infekce a díky nim je pak reakce organismu při příštím setkání se stejným antigenem rychlejší. Na tomto principu ostatně funguje i očkování.

Neohrožení bojovníci

Vykonavateli imunity jsou bílé krvinky a dále imunoglobuliny neboli protilátky, které vážou antigeny a poškozují je. Lidská krev obsahuje asi 1 % bílých krvinek. Ty zrají zejména v kostní dřeni a v brzlíku. Bílých krvinek existuje několik druhů.

Například fagocyty pohlcují choroboplodné zárodky a tím se podílejí na vrozené imunitě. Oproti tomu lymfocyty, které bojují proti antigenům sofistikovanějšími zbraněmi, jsou součástí získané imunity.

Jejich nadbytek zase může vést k rozvoji autoimunitních onemocnění, kdy tělo bojuje proti vlastním buňkám.

Bojová pohotovost těla

Činnost imunitního systému je složitá, zapojuje se do ní řada orgánů. Nejdůležitější přitom je brzlík, dále slinivka a játra a spolu s nimi také lymfatický, hormonální a nervový systém. Brzlík je uložen v hrudi a krku a jeho velikost je proměnlivá.

Maxima dosahuje kolem 10. roku věku (asi 40 g). Jeho úkolem je zvyšování životní energie a aktivizace obranných látek. Játra pročišťují organismus a slinivka je zodpovědná za imunitu sliznic (nosohltanu, dutin, dýchací a močové cesty).

Na obraně před antigeny se nepřímo podílí také štítná žláza, která tvoří hormony a připravuje reakci těla na stres, jenž ovlivňuje i imunitní systém.

Nenahraditelná lymfa

Důležitou roli při obraně těla hraje také lymfatický systém, tvořený slezinou, mízními uzlinami, mandlemi (nosní a krční) a lymfou. Lymfa je nažloutlá tekutina odváděná cévami z tkání. Obsahuje bílé krvinky a podílí se na obranyschopnosti těla.

Prochází mízními uzlinami, kde je čištěna, a pak míří do krve. V těle jí koluje asi 8 litrů, denně se vytvoří 2,5 litru lymfy. Pomyslnými strážními věžemi při obraně těla jsou potom mízní uzliny a též mandle, které bojují proti infekci v hrtanu.

Slepé střevo neboli apendix je nazýváno břišní mandlí, protože obsahuje velké množství lymfatické tkáně. Té je hodně i ve střevech a žaludku.

Střílení do vlastních řad

Za normálních okolností je imunitní systém schopný rozeznat, které buňky jsou tělu vlastní a má je tolerovat, a které jsou cizorodé, tudíž nežádoucí.

Někdy však dojde k poruše této autotolerance a vyvine se autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém vlastně „střílí do vlastních řad“. Mezi tyto choroby patří například roztroušená skleróza, revmatoidní artritida nebo celiakie.

Postihují až 7 % populace, a to ženy 3krát častěji než muže, protože jejich imunitní systém je dokonalejší. U nás jimi trpí řádově desítky tisíc lidí. Léčit se zatím nedají.

Příčiny mohou spočívat v mutacích genů, ve špatné funkci hormonů, v infekci, ale také ve vlivu UV záření či užívání léků.

Porouchaná imunita

Poruchy imunitního systému mohou být taktéž vrozené nebo získané. Ty první se léčí jen těžko, ale naštěstí nejsou příliš časté. Získané pak mohou mít řadu příčin.

Od onemocnění imunitního systému (HIV) přes slabou obranyschopnost vlivem jiných chorob (cukrovka, nádory) až po špatný životní styl či vliv prostředí. Souvislost byla například prokázána mezi zvyšujícím se počtem alergiků a znečištěním životního prostředí. Řadu lidí také častá nemocnost trápí kvůli oslabené imunitě.

Jak nastartovat obranyschopnost?

Lékaři tvrdí, že nejlepší výsledky ve zvyšování odolnosti těla vůči cizorodým látkám přinášejí ty nejsnadnější změny. Oslabený jedinec musí jíst stravu bohatou na vitaminy, hýbat se, dostatečně spát a otužovat se.

Nemoci by neměl přecházet, ale pořádně vyležet. Měl by také dostatečně odpočívat, vyhýbat se stresu a nepřehánět to s čistotou. Tedy samozřejmě dodržovat základní hygienická pravidla, ale nesnažit se mít doma sterilní prostředí. Podpořit imunitu by také mohla homeopatika.

Bakteriální lyzáty

Dalším pomocníkem v boji s oslabenou imunitou jsou pak tzv. bakteriální lyzáty. Ty obsahují zlomky neaktivních bakterií, jež nejčastěji způsobují infekce dýchacích cest.

Když se ocitnou v těle, aktivují imunitní systém, zejména makrofágy, tedy bílé krvinky odpovědné za pohlcování cizích látek. Léčivo předepíše imunolog, některé přípravky jsou však volně prodejné ve formě doplňku stravy.

Měřítkem pro jejich aplikaci jsou dvě infekce během tří měsíců u dospělého a tři u dětí.

Glukany a další pomocníci

Od častých nachlazení mohou ulevit také probiotika, tedy živé bakterie mléčného kvašení, zejména laktobacily. Obsahují je především zakysané mléčné výrobky. Tyto bakterie se vyskytují ve střevech a udržují v něm správné pH, bránící rozvoji infekce.

Obranyschopnost organismu zvýší také glukany, polysacharidy získávané z hub, například z hlívy ústřičné, které opět nastartují činnost makrofágů. Pomoci může také echinacea neboli střapatka nachová, jejíž kořen působí jako přírodní antivirotikum.

Na správné straně

V dnešní době, kdy se šíří nejrůznější superodolné bakterie a vznikají nové nemoci, proti kterým zatím neexistuje léčba, je náš imunitní systém naším největším spojencem a nejlepším ochráncem.

Některým nemocem nezabráníme, přesto bychom si ale měli imunitu hýčkat a neházet jí klacky pod nohy nedostatkem spánku, stresem či nevhodnou stravou.