Přezdívá se mu Bič Boží. Attila byl bezesporu nejmocnějším králem legendární hunské říše. Státního útvaru, který vznikl v oblasti střední a východní Evropy v době stěhování národů. Tento nemilosrdný vojevůdce měl být neporazitelný. Minimálně jedna bitva to ale zpochybňuje.

Attila během svého života neskrýval ty nejvyšší ambice. V mládí byl rukojmím na západořímském císařském dvoře, po návratu začal rychle stoupat k postu nejvyššímu. Toho dosáhl po bratrovraždě.

Následovala řada velkých nájezdů s cílem podrobit si celou Evropu. Hunů se tak nějakou dobu bál Byzanc i Řím. Attila drancoval hlavně území Balkánu, dnešní Itálie a nakonec i Galie.

Právě jeho invazi tam se rozhodla zastavit široká koalice evropských zemí v čele se Západořímskou říší. Do čela této armády se postavil jeden z nejmocnějších mužů té doby římský politik a vojevůdce Flavius Aetius. Začala bitva na Katalaunských polích.

Obětoval Vizigóty?

Počty vojáků na jednotlivých stranách jsou dnes už předmětem spekulací. Zatímco některé zdroje hovoří o 30 tisících mužích na straně Říma a 60 tisících na straně Hunů, jiné zdroje popisují, že proti sobě bojovalo až 250 tisíc vojáků a že byly strany vyrovnané.

K samotné bitvě došlo patrně 20. června 451. Obě vojska se zprvu snažila získat strategickou výhodu v podobě obsazení kopce s prudkým svahem.

Některé zdroje pak tvrdí, že Aetius do bojů nejprve poslal vzpurný germánský kmen Vizigótů vedený samotným králem Theoderichem. Ten záhy sice padl, Hunové však přišli o klíčovou část kopce a museli se stáhnout za svou vozovou hradbu.

Nechal ho jít

Zdálo se, že jde o poslední hodiny Attily Huna. Jeho armáda byla zatlačena a na bitevním poli ležely desítky tisíc mužů. Stačilo, aby Aetius zavelel k dalšímu útoku a byl by to konec. Římský vojevůdce tak ale neučinil.

Místo toho přemluvil nového vůdce Vizigótů, aby se stáhli a nechal Attilu i se zbytkem vojska ustoupit. O důvodu už dnes můžeme jen spekulovat. Většina historiků však tvrdí, že se obával, že by se Vizigóti po tak významné porážce Hunů stali až příliš silnými.

Místo toho Attila zamířil na východ, kde pokračoval ve svém plenění. Jeho řádění nakonec ukončila až náhlá a dodnes nevysvětlená smrt během italského tažení v roce 453.