Hudba je mocná nositelka emocí, která provází lidstvo odnepaměti. Co je na ní tak fascinujícího? Jaké účinky má na náš mozek a potřebujeme ji k životu? Vědci dnes potvrzují to, co naši předkové možná tušili:

hudba je skutečným lékem pro tělo i duši, od relaxace až po pomoc s agresí. Ponořme se do světa zvuků a objevme sílu, kterou hudba drží v našich rukou.

Pokud bychom žili v tichém vakuu, zešíleli bychom. Hudba provází člověka odnepaměti, proč tomu ale tak je? Jaké účinky na nás má a potřebujeme ji k životu? Otázek na adresu hudby, mocné nositelky emocí, je dost.

Hudba je stará jako lidstvo a až dnes vědci potvrzují to, co naši předkové možná věděli lépe: Umí nám lidem pomáhat.

Hudba je nositelkou emocí. Působí na nejstarší části mozku. Umí vyvolat příjemné i smutné vzpomínky, umí roztančit i rozplakat, dokonce dokáže zklidnit tep a zpomalit dech.

Umí dodat energii do práce, zklidnit mysl při potřebě se soustředit, a dokonce pomůže s vybitím agrese!

Aktivní cvičení na hudební nástroj vyvolá v mozku ohňostroj akcí. Obrovskou spolupráci několika mozkových center najednou – zapojeny jsou oči, uši, hmat, pohybová centra… A to podporuje procesy učení, jemnou a hrubou motoriku, orientaci v prostoru, vnímání různými smysly.

V mozku se odehrává pozitivní akční bouře, která má neskutečný přínos pro rozvoj mozku a procesů v něm.

Úplné ticho může přivést k šílenství

Hudba provází lidstvo od pradávna. Vyvíjela se tisíce let až do dnešní doby, kdy je většina lidí na planetě obklopena reproduktory doma, v restauracích, obchodních centrech, dopravních prostředcích i na veřejných záchodech.

Být delší dobu v absolutním tichu by pro některé mohlo znamenat šílenství. Vědecky řečeno, může vést k nepříjemným psychickým stavům, jako jsou úzkost, dezorientace nebo dokonce změněné stavy vědomí a halucinace!

Absolutní ticho lze zažít pouze ve speciální – anechoické – komoře. I večerní ticho v odlehlé lesní chatě ale může u některých lidí vést k úzkostným stavům, které v hlučném městě nezná. To už jsme ale u zvuků, ne u hudby jako takové.

A je potřeba si říci, že hudba nepatří k biologickým nutnostem člověka tak jako potrava, voda nebo spánek.

Společné bytí s hudbou má sílu

Kde se hudba vzala? Odkud lidstvo vzalo všechny tklivé tóny violoncell, dechberoucí varhanní fugy, vřeštivé fanfáry trubek a drásavé riffy elektrických kytar? Urazila tisíce vývojových let.

Jisté je, že tu nebyl jeden vynálezce jako u střelného prachu nebo žárovky. Vyvíjela se tak, jak se vyvíjelo lidstvo samo. Lidé od pradávna komunikovali různými zvuky tvořenými hrdlem a ústy. Muselo je bavit ty zvuky opakovat, rozvíjet, měnit výšku a hlasitost.

Napodobovali i zvuky přírody. A nejen zpěv ptáků, ale i proudící vodu nebo vítr šumící ve větvích. Společné opakování a napodobování zvuků a potřeba rytmu mohly podporovat rozvoj vzájemných vazeb v rámci komunity.

Vytváření a opakování zvuků i rytmů určitě bylo i součástí rituálů. Záznamy o tom ovšem nemáme. Takové společné bytí zřejmě taky podporovalo pocity sounáležitosti a solidarity. A už tehdy se pravděpodobně využívala schopnost hudby ovlivňovat emoce.

Na počátku bylo slovo. Nebo ne?

Na to, jak je stará hudba a zvuk a jakou má souvislost existence lidstva s hudbou mají názory i tradiční světová náboženství. „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.

Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je,“ píše se v křesťanské Bibli (Jan 1:1-5). V hinduismu a buddhismu se zase věří, že celý svět vznikl díky mantře OM, prapůvodní vibraci vesmíru, která symbolizuje boha Brahmu.

OM je zvuk, ze kterého vzniklo vše, co dnes považujeme za svět. Představuje počátek života, smrt a znovuzrození. Je projevením božskosti v našem světě.

Muzikoterapie umí pomáhat. Využívá k tomu hudbu

Využíváním zvuků a hudby k působení na lidské tělo i duši se zabývá muzikoterapie. Poměrně mladý obor, který je ve světě často uznávanou součástí léčebného procesu, zatímco v Česku jej stále vnímáme jen jako „pouštění hudby pacientům“.

I když i to má velký význam, třeba právě pro lidi s dlouhotrvajícími bolestmi – s artrózou či při výhřezu plotének. Záměrný poslech jakékoli hudby pouhou hodinu denně podle výzkumů pomáhá snížit bolest až o 20 procent.

Zároveň klienti uvádějí například nárůst pocitu kontroly nad vlastním životem. Hudba v rukou odborníka si ale umí poradit i s duševními poruchami, neurologickými onemocněními, traumaty či poruchami učení.

A umí vrátit řeč lidem po poranění mozku a páteře, dokonce se díky ní může podařit i postavit pacienta zpět na nohy.

Na to, aby léčila, nemusí znít harmonicky.

Poslech hudby „jen tak“ ještě není muzikoterapií. Správný odborník přesně ví, co, kdy a jak použít. Při vybavování vzpomínek u seniorů pracuje s texty písní, dětem s problémy se psaním a čtením pomůže hra na buben a rytmus.

Od stresu může ulevit poslech relaxační či klasické hudby. Muzikoterapeuti mohou při své práci sáhnout i pro CD s punkem nebo ostrým metalem. Jak to? Důležitý je cíl.

Rychlé tempo, agresivní kytary a vokály mohou pomoci vybít přetlak emocí – frustraci a hněv. Pro některé lidi může být pomocí k utvrzení místa ve společnosti, hodnot a životních postojů.

Na pozadí hudby vznikají přátelství a komunitní vazby lidí s podobnými zájmy a hodnotami. Intenzivní kytarové riffy mohou přinášet pocity vzrušení a nadšení.

Hudba může srovnat i kriminálníky!

Lidé, kteří mají problémy se zákonem, často neumí vnímat a ovládat své emoce. Hudba nabízí cestu, jak se k nim dostat. A například hra na hudební nástroj či zpěv vyžadují disciplínu a trpělivost.

A to vede k nácviku sebeovládání i užitečnému trávení volného času. Všechny tyto pokroky posilují sebedůvěru a pocit životního úspěchu.

A pokud to vše dostane nástavbu společného hraní a zpívání, kde je potřeba spolupráce a komunikace, učí se komplikovaní lidé novému fungování ve společnosti. Vše dohromady ovšem vyžaduje dlouhou dobu a výdrž.

Před zvukem se nedá schovat

Zvuk je vibrace. Prochází vzduchem i vodou. Voda je skvělým nositelem vibrací. A lidské tělo je až z 65 procent složeno z vody. Zvuky člověk vnímá ušima a díky důmyslné spolupráci ucha a mozku je pak vyhodnocuje a může považovat za příjemné či nelibé.

Vibrace zvuků zároveň působí na naše tělo. Jemnou vibraci nabízí flétna, silnou buben nebo sound systém. Ale taky motory těžkých náklaďáků. A zatímco náš mozek se naučí vypnout vnímání hluku ušima, naše tělo se před nimi neukryje.

Hudba je mnohem víc než jen pouhá zábava. Je to hluboce zakořeněná součást lidské existence, která ovlivňuje náš mozek, emoce i sociální vazby.

Od pradávných rituálů až po moderní terapie, hudba neustále prokazuje svou sílu a schopnost pomáhat lidem překonávat obtíže a nalézat harmonii. Její vliv je tak všudypřítomný, že si bez ní náš život jen stěží dokážeme představit.