V Anglii 18. století se právo prolíná s výstrahou. Navenek nevinné slovo „gibbet“ znamená hrůznou podívanou. Po popravě nejsou někteří zločinci uloženi ke klidnému odpočinku.

Jejich mrtvá těla zavírají do železných klecí a vystavují vysoko u silnic, na kopcích nebo blízko místa činu.

Někdy tak visí roky, dokud z nich nezůstane jenom kostra, a stávají se nepřetržitým mementem pro každého, kdo projde kolem. V Anglii trest zvaný gibbeting vnímají jako pokračování popravy i po smrti.

Samotné tělo odsouzence nedávají do země, místo toho se mrtvola zavírá do železné klece nazývané gibbet, kterou zavěsí na vysoký sloup. Tento výjev má sloužit nejenom jako připomínka, že pachatel zaplatil nejvyšší cenu, ale jako výstraha všem ostatním:

zločin nepřináší klid ani po smrti. Gibbeting se objevuje v době, kdy zákony, jako Murder Act z roku 1751 říkají, že tělo vraha se má buď pitvat, nebo vystavit v takové kleci jako součást trestu.

Tělem se lidé kochají dlouhých 36 let

Jedním z nejznámějších případů je Spence Broughton, lupič, kterého po popravě v dubnu 1792 zavěsí do klece nad Attercliffe Common mezi Sheffieldem a Rotherhamem. Jeho tělo zůstává tam 36 let, láká zástupy zvědavců a stává se legendou.

Později dokonce vznikají příběhy o tom, jak si místní berou jeho kosti z klece jako suvenýry.

Podobně William Smith v kleci na Finchley Common přitáhl údajně až 40 000 návštěvníků už krátce po svém zavěšení v roce 1782. Lidé ze širokého okolí chtěli na vlastní oči vidět, jak tam mrtvola visí jako varování.

Další příklad nabízí James Cliffen, zavěšený po exekuci roku 1785 na hranici mezi Yaxhamem a Mattishallem v Norfolku. Železnou klec s ním kolemjdoucí okukují více než 25 let.

Jinde v Durhamu zase visí tělo Willama Joblinga a hlídají ho vojáci, protože zákon trestá i pokus o odstranění mrtvého z klece.

Konec veřejných poprav

Popsané praktiky budí smíšené pocity. Na jedné straně jsou výstrahou, protože ukazují konání ruky spravedlnosti. Na druhé straně předvádějí, jak daleko je možné zajít v touze „odstrašit“ ostatní. Mrtvý a jeho tělo se stává turistickou atrakcí.

Tento děsivý zvyk mizí až počátkem 19. století, když se anglický právní systém posouvá k méně velkolepým formám trestu a k veřejným popravám už nedochází.