Je to ekonomické centrum obchodu, místo, kde se střetává nepřeberné množství světových kultur. Hongkong žije a pulzuje, zároveň je jedním z nejhustěji osídlených míst na planetě. V roce 1984 je nekompromisně rozhodnuto o jeho osudu. Britská koloniální vláda se zavazuje, že od roku 1997 bude území patřit Číně.
V pevninské Číně vládne komunistická strana pevnou rukou, v koloniálním Hongkongu, který Britové spravují od roku 1860, se čile obchoduje. Je rok 1984 a britská správa si uvědomuje, že smlouva, jež byla v roce 1860 podepsána, brzy vyprší.
Zástupci kolonie tak usedají s čínskou delegací k jednomu stolu a koncem září souhlasí s předávkou prosperujícího čínského výběžku. O pár měsíců později podepisují Čínsko-britské společné prohlášení, které stanovuje jako datum předávky 1. červenec 1997.
Kapitalistický svět až do roku 2047
K předání došlo skutečně podle dohodnuté smlouvy a Hongkong si zachoval ekonomický kapitalistický systém, nikoli ten komunistický, centrálně-plánovaný.
Prosadil se tak model „jedna země, dva systémy“, který má podle smlouvy fungovat až do roku 2047! I přesto Hongkong opustilo několik set tisíc občanů.
Oblast i město jsou v současnosti často v obležení demonstrantů, kterým se nelíbí značně nedemokratický politický systém, kdy dohled nad výběrem kandidátů ve volbách drží komunistická Čína.
Ústava ale zaručuje oblasti značný stupeň autonomie, zcela pod kontrolou Pekingu zůstává jen mezinárodní politika a otázky obrany.