Homole cukru, tajemná žena osmanského sultána Ibrahima I., zůstává záhadou dějin. Jak její žárlivost vedla k vraždě 280 konkubín? Přečtěte si příběh lásky, šílenství a krutosti, který otřásl Osmanskou říší.

Historie její pravé jméno nezná, a my tak víme jen to, že se do ní zamiloval muž, který byl ztělesněním šílenství, neschopnosti a bezbřehé krutosti.

Ibrahim I. (1615–1648) přišel na svět jako nejmladší syn osmanského sultána Ahmeda I., a tak byl jeho osud předem daný. Jeho bratři, potenciální uchazeči o trůn, se stali obětí krutých rozmarů svých předchůdců, což vedlo k sérii drsných bratrovražd.

Jeden z nich dokonce zvládl během své krutovlády popravit hned čtyři své sourozence. Ibrahim, který byl od narození chatrného zdraví, byl sice jeho řádění ušetřen, byl ale zavřen v luxusním vězení, což mu mělo zabránit v boji o trůn.

Není divu, že v mladíkovi narůstala paranoia. Vlastně se musel neustále bát o život, což vyvrcholilo ve chvíli, kdy jeho bratr Murad IV. (1615–1648) ležel na smrtelné posteli.

Právě tehdy Ibrahimův život doslova visel na vlásku, protože umírající Murad chtěl nařídit jeho popravu. Ibrahim ale nakonec zlému osudu vyklouzl a v roce 1640 nastoupil na uvolněný trůn.

Najednou měl v rukou neomezenou moc, což fungovalo jako katalyzátor jeho nevyzpytatelné povahy. Konečně si mohl dopřát vše, po čem toužil, a také to dělal.

Jeho nenasytná láska ke kožešinám ho vedla k neúměrnému zvyšování daní a lhostejnosti k utrpení jeho lidu.

Jeho šílenství zasáhlo i dámy v harému. Ibrahim se oddával zvráceným sexuálním orgiím se stovkami žen, jeho srdce ale patřilo zatím neznámé vysněné ženě. Svým služebníkům proto nařídil najít krásnou plnoštíhlou dívku, a ti se vydali až do daleké Arménie.

A protože kdo hledá, ten najde, tak se v harému záhy objevila dívka, jejíž jméno stále neznáme. Ibrahim jí totiž láskyplně říkal „Homole cukru“ a prý ji skutečně miloval.

Jenže Homole cukru žárlila na ostatní obyvatelky harému, které byly v lásce a umění svádět mnohem zkušenější než ona. Ačkoli sultán Homoli neustále vyznával lásku a zahrnoval ji nákladnými dary, jeho favoritce to nestačilo.

Zamilovaný Ibrahim proto spáchal zločin tak odporný, že to i na tehdejší dobu bylo nevídané – dal povraždit všech svých 280 konkubín, aby mu Homole cukru uvěřila, že miluje jen ji.

Jedna z dívek ale masakr přežila, takže netrvalo dlouho, a o Ibrahimově řádění se dozvěděla celá Osmanská říše. Tehdy vzala do svých rukou osud země sultánova matka Kösem Sultan (1588–1651).

Aby zachránila říši před hrůzovládou svého syna, zorganizovala spiknutí, které mělo jediný cíl – zbavit zemi jejího syna. 18. srpna 1648 byl krutý sultán popraven a na trůn nastoupil jeho sotva šestiletý syn.

Ten byl naštěstí rodového šílenství uchráněn a Osmanské říši vládl třicet dlouhých let. Jak dopadla Homole cukru, kvůli které se Ibrahim odvážil spáchat onen masakr, nevíme. Zřejmě ale skončila stejně jako její sadistický milenec.

Příběh Homole cukru je temnou kapitolou osmanské historie, kde se láska proměnila v tragédii. Její žárlivost a Ibrahimovo šílenství vedly k nevídanému masakru, který otřásl říší.

I když její jméno zůstává neznámé, její odkaz připomíná, jak může vášeň vést k destrukci.