Ženy, muži, děti i zvířata – všichni utíkali, seč mohli, avšak před smrtícím proudem sopečné lávy neunikli. Jejich osud byl zpečetěn.

Výbuch sopky Vesuv, tyčící se nad Neapolským zálivem, v roce 79. n. l. způsobil zkázu nejen Pompejí, ale i několika sousedních měst. Pyroklastické mračno – žhavé mračno popela a sopečných plynů s částicemi magmatu – sahalo do výšky až 37 kilometrů.

Mnoho badatelů si klade otázku, zda tehdejší římští obyvatelé měli vůbec nějakou šanci na záchranu. Na základě nejnovějších archeologických nálezů tomu skutečně tak mohlo být.

Lodě, jež byly poslány historikem Pliniem starším (asi 23/24-79), měly údajně přistát na břehu města Herculaneum, odtud mělo dojít k evakuaci obyvatel zasažených měst (Pompeje, Herculaneum, Oplontis a Stabie), avšak bylo již příliš pozdě.

Rozžhavená láva usmrtila zhruba 300 lidí, kteří čekali na pláži a doufali, že nebezpečí unikli.

Čas byl proti nim

Herculaneum pohřbila po erupci Vesuvu vrstva vulkanického materiálu, místy až 20 metrů vysoká. V něm se zachovaly například i zuhelnatělé zbytky dřeva.

Pláž v Herculaneu vydala kosterní pozůstatky zhruba 300 osob již v 80. letech minulého století, a už tehdy se odborníci domnívali, že by se mohlo jednat o místní, které měl čekat nový život.

V blízkosti koster byly nalezeny cenné předměty, které nejspíš pobrali ve spěchu. V letošním roce byla teorie o nezdařilé záchraně, od které obyvatele dělily pouhé minuty, potvrzena.

„Zdobené zbraně a zavazadlo nalezené u jedné z koster označované číslem 26 naznačují, že šlo o účastníka neúspěšné Pliniovy záchranné mise.

Právě proto to vypadalo, jako by místní poklidně stáli ve frontě na nalodění,“ shrnul závěry vědců šéf archeologického naleziště v Herculaneu Francesco Sirano.

Stopy vedou na Capri

Archeolog a jeho tým díky analýze odhalili, že nalezená pochva meče a spona opasku byly stříbrné a zdobené zlatem, což by bylo v případě řadového vojáka neobvyklé.

Oválné tvary na sponě tak pravděpodobně představují oválné štíty užívané v té době pretoriánskou gardou. „V době erupce neměla pretoriánská garda žádné základny na pevnině, a proto nejspíš posádka připlula z ostrova Capri, tedy na rozkaz Plinia staršího.

Jeho poslední okamžiky popsal jeho synovec Plinius mladší, podle kterého se tehdejší velitel římského loďstva v Misenu pokoušel o evakuaci obyvatel ohrožených výbuchem Vesuvu a sám zahynul v pobřežním městě Stabiae, pravděpodobně na infarkt,“ doplnil Sirano.

Kdy nastal ten den?

Se zánikem starověkých Pompejí bylo vždy spojováno datum 24. srpna 79 n. l. Italští archeologové však učinili objev, který toto datum zpochybňuje.

Nápis uhlem na zdi vypovídá o tom, že k sopečné erupci došlo o dva měsíce později, je zde totiž uvedeno datum 17. října 79 n. l., z čehož se usuzuje, že město bylo pravděpodobně pohřbeno o týden později.

Nápis byl nalezen v domě, který v době erupce procházel rekonstrukcí. „Datum spolu s žertovným nápisem mohl napsat na zeď tehdy opravované místnosti nějaký žoviální dělník,“ řekl ředitel archeologického areálu v Pompejích Massimo Osanna.

V ložnici téhož domu byl učiněn objev dalších pěti lidí, kteří při tragickém výbuchu zahynuli. S největší pravděpodobností se jednalo o dvě ženy a tři děti, jež se snažily utéct před vulkanickou katastrofou.

Stačilo 20 minut a bylo po všem

Vědci mají v dnešní době k dispozici moderní technologie, díky nimž mohou s až fascinující věrohodností zrekonstruovat zkázonosnou událost starověkého světa.

Experti z Ústavu geoenvironmentálních věd Univerzity v Bari, italského Národního ústavu geofyziky a vulkanologie a Britského geologického průzkumu ve své studii použili informace získané z počítačové analýzy. Podle ní trvalo jen několik málo minut, než byly Pompeje zničeny.

Výzkumníci vytvořili počítačovou simulaci tehdejší erupce, která ukázala, že Pompeje byly zasaženy jen pár minut poté, co celá zkáza započala.

Pyroklastické mračno smetlo z povrchu zemského vše, co se mu postavilo do cesty, zdeformovalo tamní krajinu a pobřeží prakticky k nepoznání. Mračnu napomáhal vítr, jenž je hnal jihovýchodním směrem, tedy přímo na římské město.

Lidé, jež doposud neodešli a kteří ani déšť pemzy, jenž všemu předcházel, nebrali jako varovné znamení, že se něco děje, neměli šanci přežít.