„Pohni s tím oblékáním, vždyť si pomalý jak želva,“ peskuje žena manžela, který se zdržel, aby se napil. Byl totiž žíznivý jako velbloud. „ A co to máš na té košili, vždyť si špinavý jako prase!“ pokračuje v plísnění. Muž se jen ušklíbne a v duchu si pomyslí něco o hloupé huse.
Kdybychom vzali všechna zvířata, ke kterým je člověk prostřednictvím barvité češtiny připodobňován, vydalo by to na slušnou zoologickou zahradu. Ale jsou všechna přirovnání skutečně trefná, nebo někdy němým tvářím křivdíme?
Pomalý jak želva
Vypadá, jakoby měla na všechno času dost. S neskladným batohem na zádech nemotorně pochoduje po teráriu. Zdání ovšem klame a chovatelé suchozemských želv to dobře vědí. Nejeden z nich už zažil okamžik, kdy mu jeho na první pohled nemotorný mazlíček utekl.
Ano, čtete správně. I želva může vzít v krátkém čase nohy na ramena. Stačí, když ji při volném pohybu na zahradě necháte chvíli bez dozoru a ona vás, když ji dostatečně rozehřejí sluneční paprsky, překvapí poměrně „rychlým“ během.
Navíc je mistrem ve zdolávání překážek. Průměrně urazí 200–500 metrů za hodinu. Ve větším tempu jí brání hlavně krunýř a neefektivní postavení nožíček. Kam se ale hrabe na své mořské kolegyně.
Ty při pohybu pod hladinou dosahují rychlosti až 36 km/h a kvůli tomu, že od oblastí, kde si po většinu roku hledají potravu, plavou každoročně do míst, kde na břehu kladou vejce, jsou schopné překonávat značné vzdálenosti. Klidně urazí 2 000 až 3 000 km.
Jsou ale i zdatnější jedinci. Je zaznamenán případ samice kožatky velké, která při putování z Indonésie až do Oregonu uplavala neuvěřitelných 20 557 km!
Hloupá husa
Že „život nehrá fér,“ jak zpívá Miro Žbirka (*1952), dobře ví i husy. Ať dělají, co dělají, našinec si je stejně bude brát do pusy. A to nejen na svatého Martina.
Spojení hloupá husa má v našem jazyce neotřesitelnou pozici, ve skutečnosti přitom není tento pták vůbec hloupý. Ba naopak. Stačí se zeptat například myslivců, jak těžké je ho ulovit.
Jde totiž o velmi obezřetného tvora, který je schopný vnímat možné nebezpečí a při průzkumu terénu tak například vysílá napřed „patrolu“ na obhlídku. Ta navíc chytře monitoruje situaci z výšky mimo dostřel lovce.
Neobstojí ani argument, že jako hloupé jsou myšleny husy domácí. Ty jsou stejně chytré jako ty divoké. Při cestě na pastvu mají lepší disciplínu a organizaci než leckterý voják v armádě. Každé zvíře přesně ví, co má dělat a kam se zařadit.
Ve srovnání s jinými druhy ptáků mají navíc velmi dobrou paměť a dají se snadno ochočit. Už Římané ve starověku občas husy místo na pekáč, chovají jako domácí mazlíčky a nechají se jimi doprovázet na trh nebo do lázní.
Špinavý jako prase
Pokud by všechna přirovnání, ve kterých figuruje prase, měla reálný základ, jednalo by se pravděpodobně o nejnechutnější zvíře široko daleko. Nejčastější nadávka se týká špíny.
Pravda, když čuníka zavřete do malého chlívku, moc možností, jak zůstat čistý, nemá. I na tak malém prostoru se ale snaží oddělit jídelnu od záchodu a ložnice. A když mu zajistíte adekvátní ubytování, brzo zjistíte, že prase a špína si příliš netykají.
Velmi rychle se naučí vyprazdňovat na jiném místě, než spí nebo žere. A to jak prasátka chovaná venku, tak i ta „bytová“. Jediný problém nastává, když je praseti horko. Jelikož nemá potní žlázy a v létě se tak přehřívá, má tendenci válet se v bahně. Obal z něho se totiž po vyschnutí promění v chladivou krustu.
Žíznivý jako velbloud
V tomto případě přirovnání sedí jako jistá část těla na hrnec. Nenajdete totiž v přírodě moc větších „pijanů“, než je velbloud. Tedy, jak se to vezme. Při putování pouští vydrží bez kapky v ústech dlouhé dny.
Ztratí sice během toho až čtvrtinu své hmotnosti, ale přežije. I díky tomu, že v noci snižuje tělesnou teplotu, která během dne zase pozvolna stoupá, takže se nemusí potit, aby se ochladil.
Jakmile ale po takto dlouhém strádání dorazí k vodě, je schopný vypít až 130 litrů, a to za slabou čtvrthodinku! Tomu se říká splávek. Část této zásoby uchovává v 800 malých přepážkách jednoho oddílu svého složeného žaludku.
V hrbech hromadí oproti zažité představě tuk, při jehož odbourávání se uvolňuje vodík, který pak sloučením s kyslíkem tvoří vodu pro krevní oběh.
Mlsný jako koza
Chovatelé koz moc dobře vědí, o čem je řeč. Laici by se ale možná divili, jak na první pohled běžné hospodářské zvíře, vyrůstající často na statku vedle prasat jakožto živých popelnic, dokáže být vybíravé.
Nezdá se to, ale koza se při jídle často chová jako skutečný labužník. Když má možnost, vybírá si jen pěknou šťavnatou trávu a bylinky. Za oblíbenými lahůdkami, čerstvými listy, kůrou a výhonky, je schopná díky své přirozené obratnosti vyšplhat klidně na strom.
Co jí naopak nesedí, o to často nezavadí ani pohledem. Popřípadě potravu po předchozím očichávání a ochutnání zhnuseně vyplivne.
Má paměť jako slon
Ne všechna přirovnání musí být negativní. To o sloní paměti je vlastně vyseknutá poklona někomu, kdo dokáže z hloubi mysli vytáhnout jméno, informaci či zážitek, na který většina lidí už dávno zapomněla. A podobně je na tom ve zvířecí říši slon.
Základem jeho obdivuhodného „pamatováka“ je obří, zhruba pětikilový mozek, největší ze všech suchozemských živočichů.
Ušatý vegetarián je díky němu schopný si zapamatovat mimo jiné trasy, po kterých během svého života migroval, každou lokalitu s dostatkem potravy a každý zdroj vody, na čemž často závisí otázka přežití celého stáda.
Je rovněž schopen rozlišit vůně moči jednotlivých slonů a také po letech rozpoznat druhého slona, i když s ním v minulosti strávil jen pár krátkých okamžiků.
Slizký jako had
Řadě lidí vyskočí při pohledu na něj na čele studený pot. A pranic nepomáhá ani skleněná stěna terária, která člověka a hada od sebe většinou dělí.
Tvor, kvůli kterému jsou Adam s Evou vyhnáni z ráje, zkrátka budí odpor, a tak není divu, že jazyk s ním nezachází zrovna nejlépe. A přitom třeba přirovnání „slizký jako had“ se nezakládá na pravdě. Had není ve skutečnosti vůbec slizký.
Kdyby byl, vypadal by po pár metrech lezení jako vánoční stromeček, ověšený vším, přes co přelezl. Jeho kůže je naopak suchá, hladká a po odhození předsudků i poměrně příjemná na dotek.
