Zvony Charlestonu bijí na poplach a vojáci v plné zbroji nabíhají ke kanonům na hradbách. K městu se totiž řítí flotila osmi pirátských lodí pod vedením legendárního Černovouse.
„Palte na nejbližší loď,“ rozkazuje velitel a železné projektily cupují část loďstva na třísky. Černovous opětuje palbu a silnou protiofenzivou prakticky vybombarduje kanonová stanoviště obránců. Zátoka je nyní v jeho moci.
Dobytí Charlestonu v Jižní Karolíně je jedním z mnoha skutků, pro které se pirát zvaný
Černovous stal postrachem pro celé východní pobřeží Severní Ameriky a Karibik. Vlastním
jménem Edward Teach (1680–1718) sloužil za války o španělské dědictví na korzárských
lodích. Mezníkem v jeho životě se stane setkání s pirátem Benem Hornigoldem
(1680–1719), u kterého si mladý Teach, jenž pro svůj vzhled získá přezdívku Černovous,
velmi rychle osvojí řemeslo a následně od něj získá i svou první loď. S ní pak, už jako
kapitán, brázdí oceán a soustavně přepadává lodě, osady i větší města. Černovous je pro
své manické chování i vyšinutý vzhled obáván i mezi těmi nejotrlešími flibustýry, bukanýry a
korzáry.
Ztělesněným ďáblem?
Z podpalubí se line kouř. Nic nehoří, to jenom Černovous provádí další ze svých krutých
žertů. S několika muži se tam zavřel a škrtl zápalkou u korbelu síry. Jedovatý dým rychle
zaplňuje celou místnost, až se všichni téměř udusí. Jenom Černovous postává nad polomrtvými bandity, rozhořčen nad slabostí svých mužů. „Zdrojem Teachovi moci byla
metaforická mluva a démonické rituály. Jako kdyby chtěl, aby jeho muži uvěřili, že je
ztělesněným ďáblem,“ informuje nás historik Joel Baer (*1938). Do své kajuty si například
jednoho večera zavolá několik námořníků na partičku karet. Když je nálada v nejlepším,
sfoukne svíce, pod stolem tasí dvě bambitky a vystřelí. Často tak své společníky zraní, či
dokonce usmrtí.
Loď má nového kapitána!
„Dohánějí nás!“ volá z vraního hnízda námořník francouzské obchodní lodi Concorde na kapitána. Pomalu ale jistě se přibližující dvě pirátské lodě sevřou Francouze mezi sebe a tím zpečetí jejich osud.
Několik výstřelů doprovázejí tupé zvuky kotevních háků zaklesávajících se do hrazení lodi a pirátští hrdlořezi rychle přebírají kontrolu nad lodí. Najednou nastane ticho. Na palubu totiž vstupuje sám Černovous.
Postavě s uhrančivýma očima, pekelně černými vousy propletenými černými mašlemi a zapálenými doutnáky, jejichž dým zahaluje celou postavu děsivým oparem, si nikdo nedovoluje klást odpor.
Černovous loď křtí na Pomstu královny Anny a hromovým hlasem udává další směr: „Charleston!“
Zakročí už někdo?
Ačkoliv po vyloupení lodí v charlestonském přístavu ztratí Teach kvůli najetí na útes v
Beaufortově úžině svůj koráb, brzy zformuje posádku novou a v loupení pokračuje. Všem už
dochází trpělivost a tlačí na úřady, ať zakročí. Guvernér státu Virginie tak k Teachově
základně v zátoce u Ocracoke vysílá dvě šalupy, které pod velením poručíka Roberta
Maynarda (1684–1751) mají jeden úkol – vyřešit problém jednou provždy. Pirátské hnízdo
se ještě halí do ranní tmy, když Maynardovy lodě neslyšně připlouvají do zátoky. Hlídka z
Černovousovy nové lodi Adventure však spatřuje obrys vetřelců a následuje zprvu nerovná
bitva. Teach bere Adventure a prchá, Maynard je mu však v zádech.
Rozsekne mu hrdlo!
Černovous není z těch, kteří by byli zvyklí prchat před bojem. Vědom si značné ztráty sil na obou stranách, otáčí svou loď a čeká, až se Maynardova šalupa přiblíží natolik, aby ji mohl
abordovat. V okamžiku, kdy se lodě sráží boky, vyřítí se piráti na palubu a nastává nelítostná bitka. Rozběsněný Černovous se s tasenou šavlí v ruce vrhá na Maynarda, který ačkoliv je
mladší a velmi schopný šermíř, Teachovy tvrdé rány odráží pouze stěží. Boj je dlouhý a zuřivý. „Teď chcípneš, ty skunku!“ hrozí lotr poručíkovi. Vtom se Maynardovi podaří rychlým švihem proseknout pirátovi hrdlo, a ten se kácí k zemi. Černovous je mrtev. Do Williamsburgu se pak poručík vrací s vyvěšenou Teachovou hlavou na stěžni.
