Wachenfeld je malá venkovská usedlost, ve které má Adolf Hitler (1889–1945) zařízený pronájem již od roku 1928. Když se v roce 1933 stává z nemajetného pohublého řečníka vlivný muž, použije honoráře z prodeje své knihy Mein Kampf (Můj boj) a stavení i s dvorem od vdovy po jistém průmyslníkovi koupí.
Od té chvíle čas klidu ve zdejší krajině končí. Hitler odstartuje rozsáhlou rekonstrukci. Na jejím konci bude stát místo Wachenfeldu Berghof, jak novou usedlost pojmenuje. Ten se postupně stane ostře střeženou pevností, do níž mají přístup jen vyvolení.
V této době jsou ze všech Hitlerových sourozenců naživu už jen tři – vlastní sestra Paula (1896–1960) a nevlastní sourozenci Alois (1882–1956) a Angela (1883–1949). Právě s Angelou má Hitler skvělý vztah.
Nastěhuje ji na Berghof a nechá jí správu domácnosti včetně řízení zaměstnanců. Hitlerovští nohsledi prohlásí rezidenci i s okolím za vůdcovu zakázanou oblast a bez povolení se sem nedá dostat.
A zatímco Hitler se zalíbením pochoduje liduprázdným berchtesgadenským údolím pod svou haciendou, okolí se mění k nepoznání. Aby byly blízko vůdci, stěhují se sem totiž i nacistické elity.
Do oblasti městysu Berchtesgadenu se postupně přesunuje zakladatel gestapa a vrchní velitel německého letectva Luftwaffe, Hermann Göring (1893–1946), Hitlerův dvorní architekt Albert Speer (1905–1981) i hnědá eminence – vůdcův osobní tajemník Martin Bormann (1900–1945).
NEPRODÁŠ? ZEMŘEŠ!
Nacisté skoupí všechny pozemky v okolí. A co když někdo nechce prodat? Pak přijde na řadu vyhrožování – a při nejhorším transport do koncentračních táborů. Megalomanství nacistických pohlavárů neunikne ani zdejší infrastruktura.
Hitler zatím vesele na Berghofu přijímá zástupce Hitlerjugend a dalších skupin. 22. října 1937 je tu pořádně rušno.
Hitlerův „zámek“ navštíví vévoda a vévodkyně z Windsoru, tedy bývalý anglický král Eduard VIII. (1894–1972) a jeho americká manželka Wallis (1896–1986).
Špitá se o nich, že inklinují k fašismu a Hitler si zřejmě brousí zuby, že by mohl Eduarda posadit zpátky na trůn, až před ním Anglie padne na kolena. Hitler se promenáduje po chodbách a chlubí se uměleckými sbírkami.
Ostatně, sám je vášnivý malíř, který do konce života těžce nese nepřijetí na Akademii výtvarných umění.
15. září 1938 za ním na Berghof dorazí premiér Spojeného království Neville Chamberlain (1869–1940) a 19. ledna 1941 se tu ukáže také Benito Mussolini (1883–1845).
GERMÁNSKÝ DÝCHÁNEK
Svou usedlost si Hitler částečně rozkreslí sám. Rozsáhlá rekonstrukce je ale hlavně dílem architekta Aloise Degana (1887–1960). Přibude velká terasa s úchvatným výhledem.
Návštěvy Hitler obvykle usazuje v sále s germánskými prvky a velkým mramorovým krbem. Pokud je součástí pozvánky i jídlo, podává se ve velké jídelně pro 24 hostů obložené drahým dřevem z borovice limba.
Tenhle strom se může dožívat až 1000 let a přežije i mrazy o teplotě -60 stupňů Celsia.
V usedlosti nechybí studovna s rozsáhlou knihovnou plnou svazků o hudbě, malířství, dějinách a architektuře. Hitler ale nepracuje zde, má k tomu vlastní místnost v patře. Z ní vedou dveře do jeho soukromých pokojů.
Když Angela opustí Berghof, nepřekvapivě její místo zaujme Eva Braunová (1912–1945). Hitler má ze svých místností přímý vstup do části vyhrazené jeho dlouholeté milence.
WAGNER I HOLLYWOOD
„Podívej, co se z tebe stalo! Je z tebe arogantní ženská, která odmítá vidět realitu,“ vyčítá Evě oprávněně často její starší sestra Ilse (1908–1979). Zato s mladší sestrou, Margaret řečenou Gretl (1915–1987), má Eva skvělý vztah. Nastěhuje si ji i na Berghof.
Kromě společenských setkání si užívají také zdejší soukromé kino umístěné do společenského sálu. Pro pohlaváry se tu promítají trháky hollywoodské produkce, které jsou jinak v říši zakázané.
Když se nepromítá, usedlostí se ze sálu často line klavírní hudba, obvykle od německého skladatele Richarda Wagnera (1813–1883).
Na severní straně velkého sálu si každý všimne ohromného okna. Jsou z něj vidět i bílé špičky Alp. Když nefouká a zavládne letní počasí, okno se dá spustit do suterénu a hala je pak z části otevřená.
ČAS NA ČAJ
Nenápadné pohledy se stáčejí k pohodlnému křeslu v rohu. Neslavnější z nacistických bestií si tu spí jako nemluvně. Neruší ho tichý hovor ani šumění větru. Jsme v čajovně zřízené roku 1937 na vrchu Mooslahnerkopf.
Jde o Hitlerovo oblíbené místo uprostřed lesů, pouhý kilometr chůze po dřevěném chodníku od Berghofu. Chodí sem takřka každý den svého pobytu.
14. července 1944 ale Hitler Berghof opouští a přesidluje do Vlčího doupěte u města Kętrzyn (tehdy německy Rastenburgu na dnešním polském území) ve Východním Prusku. Je 25. dubna 1945 a do Hitlerovy sebevraždy v Berlíně zbývá pět dní.
Berghof se otřásá v základech pod útokem Královského letectva. Hitlerova hacienda ale mnoho škod nedozná.
4. května 1945 končí svérázné vojenské klání Francouzů a Američanů, kteří zápolí o to, kdo první obsadí Hitlerovu oblíbenou usedlost.
Na místo dorazí 101. divize US-Airborne, 3. americká pěší divize a 2. francouzská obrněná divize.
Oddíly SS přílišný odpor klást nebudou, ale Berghof jen tak nepředají – raději ho podpálí. V rozkladném díle zkázy poté pokračuje místní obyvatelstvo a roku 1952 nechají zříceninu bavorské úřady vyhodit do povětří.