Z jednoho stromu se vyrobí zhruba 45 kilogramů toaletního papíru. Denně se jich přitom na světě za tímto účelem spotřebuje celkem 27 tisíc. Každých 24 hodin je tak odsouzen k pozdějšímu spláchnutí do záchodu slušně velký les.

Jak si pohrát s koupelnovým nábytkem? Tím se zabýváme na jiném místě. Dnes se zaměříme na historii toaletního papíru!

Dary přírody

starověk

Před příchodem toaletního papíru využívají lidé pro očistu pozadí různé materiály. Závisí na zemi, přírodních a klimatických podmínkách i společenských zvycích. Používají se listy, traviny,  mech, sníh nebo voda. A dokonce i jemný písek!

Za velmi čistotné se považují staří Římané, kteří po potřebě používali kromě jiného také vlnu a růžovou vodu anebo mycí houbu na násadě, kterou máčeli v nádobě s vodou. Antické Řecko znalo pro tento účel hlínu a kamínky.

Vikingové měli ovčí vlnu, Eskymáci mech nebo sníh a Mayové kukuřičné klasy. Někdy posloužila pouze ruka a voda, jako například v některých arabských nebo afrických zemích. Ze starověkého Egypta se dochoval kuriózní artefakt.

Archeologové našli kus papyru s komentářem k eposu Ilias, připisovanému starořeckému literátovi Homérovi (asi 8-9 století př.n.l.).

Odborníci se se po provedení analýzy vyjádřili, že papyrus potkal skutečně ponižující osud a stal se toaletním papírem.

Toaletní papír poprvé

1393

Papír se ve staré Číně používá od  počátku 2. století př.n.l. První náznak, že by mohl být v této říši využíván i k jiným účelům, lze dohledat už v dávné literatuře. Čínský učenec Yan Zhituy (531-591) napsal:

„Knihy, ve které jsou citáty nebo komentáře z Pěti klasiků (dílo čínského filozofa Konfucia) nebo jména mudrců si nedovolím použít pro toaletní účely.“ Tomu se rozhodně říká respekt k hodnotám!

Jistého arabského cestovatele šokuje „nedokonalá hygiena“ ve staré Číně natolik, že o tom v roce 851 udělá poznámku: „Čínané nejsou dost důkladní, co se týká čistoty a neomyjí se vodou, když vykonají potřebu.

Pouze se otřou papírem.“ V roce 1393 se pro potřeby čínského císařského dvora vyrábí ročně 720 tisíc listů toaletního papíru a záznamy císařského úřadu pro zásobování v témže roce uvádějí, že pro císařskou rodinu bylo vyrobeno 15 tisíc listů parfemovaného toaletního papíru z měkké tkaniny.

Po přečtení použij!

15. století

S trochou nadsázky by se dalo říct, že německý vynálezce Johannes Gutenberg (1397/1400–1468) se díky zásadnímu zdokonalení knihtisku v polovině 15. století podílel na rozšíření papíru jako hygienické pomůcky.

Papír jako takový je však stále poměrně vzácnou komoditou, proto se na toaletě nepovalují nové, ale potištěné papíry. Nejvíce se tento způsob rozmůže až v 17. století spolu s tiskem prvních novin, které se šíří mezi lidmi.

Noviny pak zůstávají nejčastějším prostředek k utírání pozadí až do 19. století. Na venkově a v chudých vrstvách se však dále používají přírodní prostředky, případně staré hadry.

Nejlepší je housátko

15. století

Jedním z pikantních témat, která rozebírá francouzský renesanční spisovatel a učenec François Rabelais (1494/1483-1553)  ve svém satirickém románu Gargantua a Pantagruel, je nejlepší způsob provedení  hygieny po vykonání potřeby.

Potomek královského rodu obrů, mladý Gargantua v jedné z pěti knih vypráví otci o svých experimentech, které pojal velmi kreativně.

Na utření zadnice vyzkouší například sametovou masku, noční čepici, pážecí čapku, kočku březňačku (kvůli jejím drápům dopadla tato zkušenost nevalně), matčiny parfemované rukavičky, prostěradla, advokátskou mošnu, mnišskou kutnu, koberec nebo třeba seno.

Jako nejlepší prostředek pak shledává malé house, protože pocítil: „báječnou rozkoš způsobenou jednak hebkostí prachu, jednak příjemným teplem housete, jež se snadno přenese na konečník a ostatní střeva, až stoupne k samému srdci a mozku.“ A papír? Výsledný efekt mladého experimentátora svou nedokonalostí znechutil.

Na svět přišla rolka

19. století

V prosinci 1857 přichází na trh Američan  Joseph C. Gayetty s prvním  továrně vyráběným toaletním papírem. Jde o balíčky listů z manilského konopí, které jsou napuštěny výtažkem z aloe a slouží zároveň jako prostředek na ošetření hemoroidů.

Každý list je opatřen monogramem výrobce. V Americe je k dostání zhruba dalších 70 let. Dalo by se říct, že 19. století je vůbec zlatým věkem pro rozvoj nenápadné, o to důležitější věci každodenní potřeby.

Na trh se dostává toaletní papír, úhledně namotaný na rolce a také jeho zdokonalená perforovaná podoba. Papír už je tedy možné s lehkostí úhledně a pohodlně odtrhnout, použít a jít. Jeho různé podoby se stávají předměty zápisů na patentových úřadech.

Jako samet…

20. století

Zatímco v Americe a Anglii se už s toaletním papírem čile obchoduje a výroba jede na plné obrátky, první továrnu na toaletní papír na území kontinentální Evropy otvírá německý obchodník Hans Klenk až v roce 1928. O sedm let později mají zákazníci možnost zakoupit si „vylepšený“ toaletní papír bez třísek a hygienická pomůcka přestane připomínat jemnější verzi brusného papíru.

Komfort pro zadnice přináší rok 1942, kdy anglický výrobce St. Andrew’s Paper Mill nabízí první dvouvrstvý toaletní papír. V roce 1957 si mohou zákazníci poprvé umístit na WC barevný papír. A v 90. letech přichází na scénu vlhčený toaletní papír.

Celá řada bakterií je nicméně schopna proniknout i přes několik vrstev kvalitního toaletního papíru a kontaminovat prsty. Tento fakt platí i přes veškeré moderní vymoženosti.

Tajemství „hracích kamenů“

2013

Keramické oblázky z dob starověkého Říma, které vystavovalo anglické muzeum Fishbourne Roman Palace v Chichesteru v hrabství Sussex již padesát let jako dávné hrací kameny, sloužily zřejmě ke zcela jinému účelu.

Je o tom aspoň přesvědčen kurátor muzea  Rob Symmons, který prohlásil, že si v muzeu nikdy nebyli jisti, k čemu přesně se používaly, ale zřejmě už na to přišli.

Stalo se tak díky zprávě francouzského antropologa Philippe Charliera, který podrobil rozboru velmi podobné oblázky a našel  na nich částečky mineralizovaných exkrementů.

Výsledky jeho analýzy se objevily v britském lékařském časopisu a antropolog rovněž předvádí obrázek z antického poháru, kde je podobný kamínek zobrazen právě během jeho používání. Přidává navíc starořecké úsloví:

„Tři kameny dostačují na to, aby očistily zadek.“ Rob Symmons tvrdí, že se „jejich“ kamínky těm zkoumaným hodně podobají a navíc bývaly často nacházeny v blízkosti latrín.

Nicméně zpráva podle něj působí jako blesk z jasného nebe, protože u Římanů byla jako alternativa toaletního papíru nejčastěji používána houba na holi, namáčená v octu a nikoho tak předtím nenapadlo při přemýšlení nad někdejším využitím kamenů uvažovat podobným směrem.

Úleva bez rizika

2017

Zcela bez toaletního papíru se obejdou uživatelé chytrých japonských záchodů. Jejich sofistikované verze totiž nabízí spoustu počítačově ovládaných funkcí. Stiskem tlačítka zvednete poklop, spustíte bidet, vysoušeč, osvěžovač vzduchu anebo vyhřívání prkýnka.

Turisté, kteří se dosud s něčím podobným nesetkali, se však dostávali do nezáviděníhodných situací. Trapasům a nepříjemným prožitkům by mělo udělat přítrž opatření, na kterém se dohodli japonští výrobci luxusních toalet počátkem letošního roku.

Zatímco dosud každý výrobce používal specifické symboly pro ovládání, od nynějška bude vše jinak. Na každé toaletě, prodané od dubna 2017 se má objevovat pouze osm sjednocených piktogramů.

Podle japonské asociace výrobců sanitárních zařízení budou informovat o hlavních funkcích, tedy o spláchnutí s menším či větším množstvím vody, zvednutí poklopu a sedátka, použití předního či zadního bidetu, sušení a přerušení zvoleného programu.

Nehody turistů při použití high-tech japonských toalet se tak zřejmě stanou definitivní minulostí.