V údolí mezi Štiavnickými vrchy leží jedno z nejkouzelnějších měst nejen na Slovensku, ale v celé Evropě: Banská Štiavnica.

První zmínka o městě pochází již z roku 1156. Tehdy ve městě žili především osadníci z německy hovořících zemí, však je také Banská Štiavnica známá i jako Schemnitz (či v době nadvlády Maďarů jako Selmecbánya).

Od počátku 13. století se zde těžilo stříbro i zlato, z čehož město značně profitovalo.

Malebná Banská Štiavnica ovšem nezažívala jen chvíle slávy. V roce 1442 byla vypleněna vojsky biskupa Šimona Rozgoně a dílo zkázy dokonalo o rok později ničivé zemětřesení. Město muselo být vybudováno znovu a opět vyrostlo do krásy.

Těžba stříbra vyvrcholila koncem 17. století. V roce 1690 bylo ve zdejší oblasti vytěženo celkem 29 tun stříbra a 605 kg zlata. Těžaři v okolí Štiavnice vybudovali ojedinělou soustavu umělých jezer a sběrných kanálů, kterým se říká tajchy.

Voda z nich sloužila jako zdroj energie pro pohon vodosloupcových čerpadel, odvodňujících místní doly. Zároveň tehdejší těžaři projevovali úctu ke krajině a tak od raného středověku těžařské aktivity doprovázelo úsilí o obnovu krajiny.

Později, v rámci hornické školy zde na pokyn císařovny Marie Terezie probíhala i výuka lesnictví. V 19. století byl v Banské Štiavnici zřízen lesnický institut, později transformovaný na lesnickou akademii. Při ní vznikla i proslulá Botanická zahrada.