Ačkoliv dnes již považujeme lety do vesmíru za téměř rutinní záležitost, stále se jedná o riskantní podnik, při kterém se může leccos zvrtnout a životy astronautů se pak ocitnou v nebezpečí.

Přesně to se stalo dvěma ostříleným veteránům NASA, Barrymu „Butchovi“ Wilmoreovi a Sunitě „Suni“ Williamsové, kteří uvízli na Mezinárodní vesmírné stanici.

Jejich dramatický příběh připomíná, že i v moderní éře vesmírných cest se historie může opakovat a lidé se ocitají tváří v tvář nečekaným výzvám daleko od domova.

Dne 5. června 2024 odstartovala do vesmíru vesmírná loď Boeing Starliner s posádkou tvořenou jednašedesátiletým velitelem Barrym „Butchem“ Wilmorem (narozen v roce 1962) a osmapadesátiletou pilotkou Sunitou „Suni“ Williamsovou (narozena v roce 1965).

Na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) dorazili dle plánu o den později. Jejich mise měla původně trvat pouhých osm dní, avšak kvůli sérii nečekaných problémů se Starlinerem padlo rozhodnutí, že jejich návrat na této lodi je příliš riskantní.

A tak se dne 6. září Starliner sice bezpečně vrátil na Zemi, ovšem bez posádky, která zůstala na ISS. Přistál ve White Sands Space Harbor v Novém Mexiku, což potvrdilo obavy inženýrů o jeho spolehlivost pro pilotované lety.

Wilmore i Williamsová jsou zkušení astronauti, oba to jsou námořní důstojníci a bývalí testovací piloti s bohatými zkušenostmi z letů do vesmíru.

Sunita Williamsová je astronautkou NASA od roku 1998, Barry Wilmore od roku 2000. Williamsová je navíc držitelkou rekordu v počtu vycházek do volného vesmíru uskutečněných ženou, absolvovala jich sedm, při nichž strávila mimo vesmírnou loď úctyhodných 50 hodin a 40 minut.

V roce 2007 pak dokonce uběhla ve vesmíru první maraton, což svědčí o její výjimečné fyzické i psychické odolnosti.

Butch Wilmore pilotoval raketoplán Atlantis na jeho misi k ISS v roce 2009 a v roce 2014 byl součástí posádky ISS, která pomocí 3D tiskárny vyrobila ráčnový klíč.

Bylo to poprvé, kdy lidé něco vyrobili mimo Zemi, což představovalo významný milník ve vesmírném výzkumu.

Zpráva o tom, že si na ISS pobudou déle, než plánovali, zanechala oba astronauty zcela klidnými. Na tiskové konferenci, konané v červenci z oběžné dráhy, Sunita Williamsová prohlásila: „Máme se tady na ISS skvěle.“ A dodala: „Nestěžuji si.

Ani Butch si nestěžuje, že jsme tady nahoře o pár týdnů déle.“ Během tiskové konference konané 13. září pak Williamsová zdůraznila, že ačkoliv jejich mise měla trvat jen osm dní, oba dostatečně dlouho trénovali na to, aby byli ve vesmíru schopni vydržet déle.

Během osmidenní mise měli otestovat aspekty Starlineru a zjistit, jak funguje s lidskou posádkou. Bylo proto rozhodnuto, že se zapojí do úkolů posádky Expedice 71, kterou dne 29. září dopravila na ISS vesmírná loď Space X Dragon.

Tato loď by ostatně měla oba „zapomenuté“ astronauty dopravit v únoru 2025 domů, čímž se prodlouží jejich pobyt ve vesmíru na více než osm měsíců.

Posádku lodi Space X Dragon tvoří zpravidla čtyři astronauti, nyní s ní však na ISS přiletěli jen dva, a to astronaut NASA Nick Hague (narozen v roce 1975) a kosmonaut Roskosmosu Aleksandr Gorbunov (narozen v roce 1990).

Další dva se svých míst v misi vzdali, aby uvolnili místo pro návrat Williamsové a Wilmorea, což svědčí o prioritě bezpečnosti posádky nad jinými aspekty misí.

Wilmore a Williamsová se plně zapojili do provádění výzkumných a údržbářských činností, které jsou úkolem Expedice 71, čímž aktivně přispívají k chodu stanice. NASA k jejich návratu na Zemi uvedla:

„Není žádný spěch s přivezením posádky domů, to nás naučila nehoda raketoplánu Columbia.“ Tento odkaz na tragickou událost z roku 2003 podtrhuje maximální opatrnost a závazek k bezpečnosti posádky.

Start Starlineru provázely problémy už od začátku. V květnu byl zpožděn kvůli problémům s ventilem, poté se inženýři potýkali s únikem helia.

Ačkoliv se mu nakonec 5. června podařilo na vrcholu rakety Atlas odstartovat, byly následně identifikovány tři úniky helia. Kromě netěsnosti se posádka potýkala i se selháním řídících trysek.

Nakonec se jí však podařilo úspěšně zakotvit k ISS. Návratu posádky v ní se však odborníci báli, a tak od něj nakonec upustili, čímž potvrdili, že bezpečnost je pro NASA a její partnery na prvním místě.

„Vesmírný let je riskantní, i když je nejbezpečnější a nejrutinnější,“ řekl ředitel NASA Bill Nelson (narozen v roce 1942) ve svém prohlášení z 24. srpna. „Zkušební let přirozeně není ani bezpečný, ani rutinní.

Rozhodnutí ponechat Butche a Suni na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a přivézt Boeing Starliner domů bez posádky je výsledkem našeho závazku k bezpečnosti:

naší základní hodnotou a naší Polárkou.“ A tak astronauti zůstali ve vesmíru a domů se dostanou až za dlouhých osm měsíců. Williamsová k tomu na zářijové tiskové konferenci řekla:

„Tady nahoře je takový klid…“ Nicméně dodala, že jim samozřejmě velmi chybějí jejich rodiny, což ukazuje i lidskou stránku této mimořádné situace.

Příběh Barryho Wilmorea a Sunity Williamsové je živou připomínkou křehkosti vesmírných misí a neustálé potřeby opatrnosti a inovací.

Jejich nečekané prodloužení pobytu na ISS podtrhuje, že i s nejmodernějšími technologiemi a nejzkušenějšími astronauty se lety do vesmíru vždy pojí s určitou mírou nejistoty.

Jejich klid a profesionalita v této situaci jsou však inspirací a dokazují, proč jsou tito lidé vybíráni pro tak náročné úkoly. Jejich návrat domů v únoru 2025 bude s napětím sledovat celý svět.