Bible, Kniha knih, Písmo svaté. Ať už si o víře myslíme cokoliv, je to bezesporu fenomén, který zásadním způsobem ovlivnil naši civilizaci. Navzdory auře dokonalosti však není dokonalá. Proč je nejvýznamnější kniha plná chyb, překlepů a rozporů?

A co to znamená pro naše chápání historie a víry? Pojďme se ponořit do tajemství, která skrývá.

Bible je bezpochyby nejčtenější, nejvydávanější a nejvýznamnější knihou celé naší civilizace. Její vliv na kulturu, právo, morálku a umění je nepopiratelný. Skládá se ze dvou hlavních částí – Starého a Nového zákona.

Starý zákon, který je přibližně čtyřikrát rozsáhlejší než Nový, obsahuje posvátné texty judaismu, mapující prastaré příběhy a nejstarší dějiny lidstva.

Tyto svitky začaly vznikat už od 12. století před naším letopočtem na různých místech tehdejšího světa, ačkoliv přesné autorství jednotlivých knih zůstává nejasné.

Předpokládá se, že za nimi stáli dávní proroci jako Mojžíš, Samuel, Jeremjáš nebo králové David a Šalamoun. Nový zákon je pak zasvěcen Ježíši Kristu, jeho životu, učení a počátkům křesťanství.

Jeho sepsání je tradičně připisováno Ježíšovým učedníkům – apoštolům a jejich žákům, ovšem ani to nelze spolehlivě prokázat.

Z literárního a historického hlediska je Bible neocenitelnou výpovědí o dávných lidských kulturách, jejich zvycích, víře a postojích.

Pro mnoho věřících je Bible vnímána jako Boží slovo psané v symbolech a metaforách, a hledání chyb či rozporů v ní tak podle nich postrádá smysl.

Nicméně z čistě vědeckého, literárního a historického pohledu Bible rozhodně není dokonalé dílo, v němž by vše dávalo smysl.

Jak upozorňuje Pavel Mat z portálu myty.cz, Bible je souhrnem textů psaných mnoha lidmi v dlouhém časovém období, které vznikaly slučováním jiných textů a tradic, byly opakovaně přepisovány, doplňovány a překládány.

Není tedy překvapením, že v ní nacházíme chyby a rozpory. Albert Einstein dokonce ve svých 12 letech dospěl k přesvědčení, že v příbězích z Bible je mnoho nepravdivého, což v něm vzbudilo podezřívavost vůči jakékoli autoritě.

Skutečným jádrem Bible, klíčovou a nejdůležitější částí, je takzvaný Pentateuch, neboli Tóra, který je společný jak pro judaismus, tak pro křesťanství.

Skládá se z pěti knih – Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium – a pojednává o nejstarších událostech, včetně slavných příběhů o Adamovi a Evě, potopě světa, Sodomě a Gomoře.

Převládající hypotézy naznačují, že text Pentateuchu byl sestaven z několika předcházejících zdrojů a někteří badatelé se domnívají, že jde o sbírku nejstarších příběhů z celého tehdy známého světa.

Podobnost některých pasáží s příběhy kolujícími v dávných kulturách (např. biblický příběh o stvoření člověka a mezopotámský mýtus o Atrachasísovi) tuto teorii podporuje.

Sestavení těchto různorodých příběhů do jednoho díla mohlo nastat za vlády Peršanů kolem 6. století před naším letopočtem.

První nesrovnalosti lze nalézt už v samotném textu o stvoření světa v knize Genesis. Zatímco první kapitola popisuje vznik rostlin a zvířat před člověkem, druhá kapitola uvádí opak.

V první kapitole Bůh zmiňuje byliny a stromy jako pokrm pro lidi, zatímco zakázaný strom se objevuje až v druhé kapitole.

Teologové sice tvrdí, že druhá kapitola pouze rozpracovává události šestého dne tvoření, nicméně literární historici poukazují na fakt, že první kapitola vznikla kolem roku 1000 př. n.

l., zatímco druhá až o 500 let později, a to na základě předchozí a dalších příběhů. Tyto důvody prý vysvětlují i další rozpor:

zatímco první kapitola Genesis tvrdí, že Bůh stvořil muže i ženu současně, Genesis 2:21–22 uvádí, že Bůh stvořil nejprve muže a teprve poté ženu z Adamova žebra.

Tato interpretace, která zobrazuje ženu jako méně dokonalou verzi muže, byla po staletí zneužívána k utlačování žen a ospravedlňování jejich menších práv a možností.

Zajímavostí je, že genetická analýza naznačuje, že společný předek mužů žil před 59 000 lety v Africe, zatímco genetická předkyně žen před 142 000 lety, což znamená, že „Adam“ a „Eva“ vědeckého světa se nikdy potkat nemohli.

Rozdílné časové období vzniku jednotlivých částí Bible a jejich postupné slučování a přepisování jsou klíčové pro pochopení, proč se v ní objevují zdánlivé rozpory.

Namísto striktního doslovného výkladu je přínosnější vnímat Bibli jako komplexní dílo, které odráží vývoj lidského myšlení, kultury a víry v průběhu staletí.