Růžová barva láká. Stejně jako tvrzení, že takto neobyčejně zbarvená himalájská sůl má vynikající účinky na lidské zdraví. Proto je spousta lidí ochotná si za ni připlatit. Ale je to opravdu tak, jak hlásá reklama nebo jde jen o marketingový trik?
Tato sůl s atraktivním vzhledem většinou pochází ze solného dolu Khewra, nacházejícího se v Pákistánu poblíž pohoří Himálaj. Je to jeden z nejstarších a největších solných dolů na světě.
Sůl je ručně těžena a prochází jen minimálním procesem zpracování, aby byl výsledný produkt čistý a bez přísad a tudíž také zdravější než klasická stolní sůl, která je obvykle smíchaná s dalšími látkami.
Himálajská růžová sůl proto stojí několikanásobně více, než sůl obyčejná. Znamená to, že je opravdu lepší?
Odborníci se tomuto hitu posledních let pořádně podívali na zoubek, aby zjistili, zda se opravdu vyplatí sáhnout hlouběji do peněženky a připlatit si za údajný růžový zázrak.

Minerálů obsahuje hodně, ale…
Marketingové materiály tvrdí, že himalájská sůl má spoustu výhod pro lidské zdraví.
Například prý pomáhá zlepšit hydrataci pokožky a celého těla, vyrovnat pH organismu, podpořit lepší spánek i hubnutí a také hormonální rovnováhu.

To všechno má způsobovat hlavně vysoký obsah minerálů. I když se jich v růžové himalájské soli údajně nachází až 84 různých druhů, je to stále sůl. Je tedy tvořena hlavně chloridem sodným, kterého je v ní až 98 procent.
Pouhá 2 procenta pak připadají na další minerály, které této soli dodávají růžovou barvu. To je velmi malé množství. Příkladem může být třeba draslík:
bylo by třeba zkonzumovat 1,7 kg růžové himalájské soli, aby člověk získal doporučené denní množství tohoto prvku. Tato vizuálně přitažlivá záležitost je tak nutričně podobná běžné stolní soli.
Jen nafouknutá bublina?
Jak již bylo řečeno, minerály v růžové himálajské soli nejsou obsaženy v takovém množství, aby měly vliv například na vyvážení pH organismu.
Dále hladina cukru v krvi, stárnutí i libido jsou kontrolovány jinými faktory, než množstvím soli ve stravě a neexistují žádné studie, které by naznačovaly, že konzumace růžové himálajské soli může být prospěšná v některých z těchto aspektů lidského zdraví.
Většina těchto tvrzení se neopírá o žádný výzkum, který by je podpořil. I když růžová himálajská sůl může přirozeně obsahovat jód, s největší pravděpodobností ho má v sobě méně, než jodizovaná sůl.

Hlídejte si příjem jódu
Proto pokud někdo používá himálajskou sůl místo soli s přídavkem jódu, měl by si zajistit jeho náhradní zdroj.
Tělo ho potřebuje pro udržení správné funkce štítné žlázy a buněčného metabolismu a získat ho lze například z ryb, mořských plodů, mléčných výrobků anebo vajec.

Jedno jí ale upřít nemůžeme – protože je himálajská sůl stovky milionů let stará a utvářela se v době, kdy po planetě ještě neběhal člověk, neobsahuje například mikroplasty, které jsou dnes běžné v mořské soli.

Najemno i nahrubo
A jak tedy využívat himálajskou sůl v kuchyni? Dá se používat stejně jako běžná stolní sůl. Někteří lidé ji dokonce využívají v podobě velkých solných bloků jako plochu pro přípravu jídel.
Pokrmy, která na nich upravují, tak dostávají přirozeně slanou chuť bez dalšího solení. Pro účely solení se dá zakoupit jemně mletá anebo jako větší krystaly, na kterých vynikne její lákavá růžová barva. Ty pak lze upravit na požadovanou hrubost v mlýncích.
Mimo oblast gastronomie jsou oblíbené například solné lampy z himálajské soli, které však opět mají spíše dekorativní účinek, než aby nějakým významně pozitivním způsobem ovlivňovaly lidské zdraví.