V letech 1433-1434 obléhají husité katolickou baštu Plzeň celých devět měsíců. Při jednom z výpadů za hradby se Plzeňským podaří ukořistit živého velblouda, kterého si sirotci přivezli jako dar od polského krále za pomoc v bojích proti německým rytířům.

Plzeňští přivedou ukradeného velblouda do města s velkou slávou. Husité po jeho ztrátě konečně přestanou Plzeň obléhat a odtáhnou. Na znamení vítězství pak Zikmund Lucemburský (1368 – 1437) vylepší znak neboli erb Plzně o dvouhrbého velblouda!

A máme jednoduché vysvětlení zapeklité otázky, co dělá ve znaku města tak exotické zvíře. Ne nadarmo je heraldika ve smyslu vytváření a užívání erbů označována jako těsnopis historie. Svůj erb mají šlechtické rody, rytíři, města i obce. A to dodnes.

První je plamenná orlice

Heraldika vzniká až v první polovině 12. století, kdy se objevují první znaky po celé Evropě. Erb je vlastně znamení umístěné na štítě.

Rytíř, který jede do boje, je většinou obklopen pěšáky a nechá si na štít namalovat výrazné barevné znamení, aby ho všichni na první pohled rozeznali.

V Čechách se za první erb považuje plamenná orlice z roku 1192, kterou se pyšní dochovaná pečeť českého krále Přemysla Otakara I. (?1155/1167–1230).

Ale ne všichni rytíři či města si od dob středověku po další staletí mohou dovolit mít vlastní erb. Potřebují k tomu listinu, kterou většinou vydává panovník.

Ta povyšuje jejího vlastníka do šlechtického stavu a uděluje mu erb, případně mu udělí erb vylepšený jako v případě města Plzně o velblouda.

Znaků obcí a měst přibývá

Nejstarší český erbovní list se zachová jen v opisu. Císař Karel IV. (1316–1378) jím povyšuje 16. dubna 1360 do panského stavu Království českého svého rádce, kancléře a finančníka Dětřicha z Portic.

Zároveň mu uděluje erb po vymřelých hrabatech z Leuchtenberka. Nejstarší městskou erbovní listinu v Česku vydá v roce 1416 král Václav IV. (1361–1419) pro Slavkov u Brna.

Poslední erbovní listiny pro české země podepíše v říjnu 1918 rakouský císař Karel I. (1887–1922), než ho dějiny definitivně odstaví od vesla. V novém demokratickém Československu jsou výsady šlechty nepřípustné.

Šlechtické tituly a řády zruší zákon, který vejde v platnost 18. prosince 1918.

Bez komise ani ránu

Od roku 1936 je zakázáno zákonem i užívání erbů. Pokud dnes rodová šlechta užívá své staré tituly a erby, nemůže za to být nijak postižena. Zato znaků obcí a měst dodnes přibývá. Jejich evidenci najdete v Registru komunálních znaků a symbolů.

O svůj vlastní erb či lépe řečeno znak a vlajku si můžete požádat i vy, aniž byste měli šlechtický původ! Stačí podat přihlášku České genealogické a heraldické společnosti. Musí je ale nejprve schválit její komise a pak zaregistrovat.

Pokud si znak nenavrhnete sami a zadáte tuto práci zkušenému heraldikovi, přijde vás celá procedura asi na 5 000 korun. Občanský znak by měl vyjadřovat osobnost majitele, jeho povahu, záliby nebo profesi.