Když vám někdo v odpovědi na seznamovací inzerát slibuje, že s vámi bude až do konce života, neradujte se předčasně. Někdy to totiž nemusí znamenat, dlouhý šťastný život.
Nic nenasvědčuje tomu, že by Henri Désiré Landru (1869–1922) měl růst pro šibenici. Nebo spíš gilotinu, protože jsme ve Francii. Vychovávají ho zbožní rodiče, vzdělávají mniši v katolické škole a v blízkém kostele dělá ministranta.
Také s manželkou Marie-Catherine (1868-?) se potká v kostele. „Dali jsme se do řeči, když jsme po mši odcházeli,“ vzpomíná později. První dítě, Marie, se narodí 1891, poté co Landru narukuje a dřív než se v roce 1893 vezmou.
Později se jim narodí ještě Maurice (*1893), Suzanne (*1896) a Charles (*1900). Landru pracuje jako prodavač použitého nábytku, instalatér i prodejce hraček. „V prvních letech byl typickým manželem a otcem.
Staral se, snažil se nás zabezpečit,“ vzpomíná žena. Chtěl by být vynálezcem, navrhne dokonce vlastní motorku, jenže když přesvědčí investory, aby mu dali peníze na továrnu, shrábne je a zmizí.
Zkusí to i s příměstskou železniční tratí a automatickou dětskou hračkou. Místo toho je zatčen a odsouzen na dva roky.
Zabije, rozseká, spálí
V roce 1914 se s ním žena rozvede a do nového roku 1915 vstupuje Landru s novým plánem. Nejprve beze stopy zmizí jeho nová pohledná přítelkyně Jeanne Cuchetová (1876-1915) a její šestnáctiletý syn André.
Poté si začne do novin pod různými jmény dávat inzeráty jako:
„Vdovec, seriózní a pohybující se v dobré společnosti, stár 43 let, se slušným příjmem, přeje si potkat vdovu s vyhlídkou na uzavření sňatku.“ Že takový inzerát nezůstane bez odpovědi je jisté.
Zuřící válka funguje jako výkoný výrobce vdov a po volných mužích v plné síle je poptávka. Ženy, které mu odpoví, láká do své vily, kde z nich vymámí peníze, včetně úspor, poté je zabije, rozseká, a jejich těla spálí v kuchyňských kamnech.
První je šestačtyřicetiletá Thérèse Laborde-Lineová, kterou pozná přes inzerát v deníku Le Journal, a zmizí i se svými dvěma psy v červenci 1915. Její sousedi později u soudu dosvědčí, že krátce poté co zmizela, si z bytu odvezl její nábytek.
Následovaly další vdovy. Marie-Angélique Guillinová, která zdědila značný majetek po svém zaměstnavateli, důvěřivá Berthe Héonová, atraktivní Anna Collombová, hledající otce pro svou nemanželskou dceru, temperamentní devatenáctiletá Andrée Babelayová a další.
Policie se nepřetrhne
Policie dlouho není schopna zachytit žádnou stopu. Jednak se je vinou války policistů málo, podobných inzerátů plné noviny, a on je navíc podává pod různými jmény.
Svůj díl viny má i lhostejnost policistů k osudům žen v době války, kdy denně umírají na frontě tisíce mužů.
Nakonec jim v roce 1919 pomůže, a v podstatě je k činu donutí, Marie Lacostová, sestra hospodyně Célestine Buissonové, která s ním odešla a zmizela v září 1917. Marie je odhodlaná sestru najít a přestože nezná jeho jméno, ví jak Landru vypadá a kde bydlí.
Muž je zatčen a zpočátku obviněn jen ze zpronevěry, protože není mrtvola, není vražda a v jeho domě se žádná těla nenajdou. Teprve když jeden ze strážníků nahlédne do kamen, a najde tu ohořelé kosti a zuby, dostává případ zaslouženou pozornost.
Na šílenství to neuhraje
Ačkoli je obviněn, že během čtyř let zabil 11 lidí, soud nepochybuje, že jich bylo mnohem víc. Podle vyšetřovatelů si dopisoval s 283 ženami a 72 z nich se nikdy nepodaří najít.
U soudu, který je zahájen v listopadu 1921, Landry moc šancí nemá, přestože se nepřizná k ničemu. Obhájce se to sice snaží zahrát na oblíbenou nepříčetnost, soudní lékař však prohlásí „Je zcela příčetný a zločiny páchal při plném vědomí.
O pomatení smyslů nemůže být řeč.“ Landru se sice snaží kontrovat tvrzením: „To jasně dokazuje mou nevinu, protože vraždy z jakých mě obviňujete mohl spáchat jenom šílenec,“ má to však marné. Je odsouzen k smrti a 25. února 1922 sťat gilotinou.