„Co mají prezident Ronald Reagan, herečky Elizabeth Taylor, Goldie Hawn, Cher, Nicole Kidman a Halle Berry společného?,“ ptá se chirurg Henry Heimlich. „Všichni se dusili jídlem a byli zachráněni něčím, co jsem vynalezl,“ sám si odpovídá.

Známý chirurg se jednoho dne roku 1972 zakucká při čtení novin: „Úmrtí následkem vdechnutí jídla nebo cizího předmětu je šestou nejčastější příčinou smrti,“ dozvídá se. Od začátku roku prý takto zemřelo už 3 000 Američanů.

Světu schází jednoduché, rychlé a spolehlivé řešení. Zdravotníci doporučují bušit do zad modrajícího pacienta až do příjezdu záchranné služby. I ta pak často nemá na vybranou, než přistoupit k tracheotomii – zprůchodnit dýchací cesty propíchnutím hrdla.

Svět potřebuje elegantnější řešení a Henry Heimlich (1920–2017) si myslí, že na takové přišel.

Trubka v chřtánu

Aby svou hypotézu otestoval, začne v roce 1973 s experimenty v nnemocnici v Cincinnati v Ohiu, kde je vrchním chirurgem. To zahrnuje zavádění 20centimentrové roury o průměru 20 mm s balonkem na konci do chřtánu pokusného bígla.

Jakmile se pes začne dusit, Heimlich mu stlačí hruď. A nestane se nic. Bígl se dáví dál, tuba se ani nehne. „Problémem je hrudní koš, ta pevná, kostěná konstrukce žeber, držící svůj tvar pod extrémním tlakem,“ vysvětluje Heimlich.

Pak ho ale napadne bránice, hladká svalovina oddělující hruď od břicha. Ta by mohla spodním efektem vytlačit vzduch z plic, uvažuje lékař.

Fáze zdokonalování

„Otočil jsem se zpátky na svého spícího psího pacienta, znovu vložil tubu a čekal, až pes se začne dusit.

Potom jsem umístil svojí pěst na psí břicho, těsně pod hrudní koš a stlačil bránici směrem do hrudi.“ Následně už Heimlich jen šokovaně pozoruje, jak trubka vystřelí z tlamy zvířete a letí napříč místností.

Je čas přistoupit k druhé fázi, simulaci realističtějších podmínek. K tomu Heimlich potřebuje komicky velké kusy masa, kterými krmí své pokusné psy. Jakmile se začnou dávit, Heimlich přiskočí a zdokonaluje na nich svůj manévr. Po nějaké době je s výsledky spokojen a připraven představit své dílo světu.

Rovnou mezi lidi

V červnu 1974 přistupuje k dalšímu povedenému manévru – zatahá za správné nitky a prezentuje svůj chvat rovnou v deníku Chicago Daily News. Text se začne šířit jako nákaza.

„Muž jménem Isaac Piha četl můj článek v Seattle Times, a potom odstranil kus kuřete z hrdla dusící se dámy. Pokud vím, je to první člověk, který kdy použil můj manévr,“ říká Heimlich a ještě ten rok je mu nabídnuto pojmenovat manévr po něm.

Ne všichni ale sdílí nadšení. Vlivný americký Červený kříž se rozhodne Heimlichův chvat nedoporučovat – není přesvědčen, že je vhodnější než klasické bušení do zad.

Válka mezi Heimlichem a Červeným křížem nakonec končí kompromisem, jednotný názor na chvat odborníci nicméně nesdílí dodnes.