Rozměry symbolu Istanbulu s nepřehlédnutelnou kopulí by byly impozantní i pro jakoukoliv moderní stavbu. Ty však obsahují ocelové prvky, které ikonická Hagia Sophia rozhodně nemá. Co však má, jsou pohnuté osudy:
byl to křesťanský chrám, mešita, muzeum a nově je opět mešitou. A to budí vášně!
Hagia Sofia, tedy Chrám Boží moudrosti, okrašluje turecký Istanbul od doby, kdy byl ještě Konstantinopolí. Své současné pojmenování svatostánek získává okolo roku 430. Jeho původní jméno zní Velký kostel (řecky Megale Ekklesia).
A velikost je opravdu fascinující: měří cca 82 metrů na délku a 73 metrů na šířku. Ale stejně zajímavá je i jeho historie a novodobé osudy.
Císařův triumf
Příběh tohoto chrámu začíná už v roce 532, kdy Konstantinopol zasáhnou velká povstání. V té době je císař Justinián I. (482-565) byzantským panovníkem už pět let a stává se mezi lidmi nepopulární.
Ti jsou rozhořčeni vysokými daněmi, které zavedl, a chtějí ho svrhnout. Ale císař se nedá. Povstání potlačí hrubou silou a na místě vypáleného kostela nechá postavit nový: dnes slavnou stavbu s úžasnou kopulí.
Tento architektonický zázrak ohromuje lidi už jako čerstvá novinka. Pro starověkého spisovatele jménem Paulus Silentiarius (520-580) představuje jak císařovo vítězství, tak i triumf křesťanství. „Říkám, slavný římský Kapitole, ustup!
Můj císař tento zázrak tak dalece překonal, jako je veliký Bůh nadřazen modle!“ vyjádří svůj obdiv k této dechberoucí stavbě. Hagia Sofia je na svou dobu postavena velice rychle a nový chrám je vysvěcen už na konci roku 537.
Visí přímo z nebe!
Když stavitelé Anthémios z Trallu (474-534) a Isidor z Milétu (442-537) doplní své dílo o kopulovitou střechu, je to opravdu velkolepý pohled. „Zdá se, že není založena na pevném zdivu, ale že je zavěšena z nebe na zlatém řetězu,“ píše byzantský historik a učenec Prokopios z Kaisareie (asi 500-565).
Ale tato kopule se v roce 558 z velké části zhroutí následkem zemětřesení a konstrukčních chyb. Po rozsáhlé rekonstrukci, která zvýší stabilitu střechy, vydrží až do současnosti jen s několika průběžnými opravami.
Pod kopulí je 40 oken, kterými dovnitř proniká světlo, zalévající interiér měkkou září. Ta vytváří mystickou atmosféru a dává vyniknout nádherné výzdobě, která však byla v době dokončení chrámu pravděpodobně velmi jednoduchá.
Vše se změní až v průběhu času, kdy jsou přidány překrásné mozaiky, portréty císaře s rodinou a jeho nástupců i obrazy Ježíše Krista.
Jedna z nejkrásnějších a nejznámějších se nachází na apsidě chrámu (oltářní klenbě) 30 metrů nad zemí a zobrazuje 4 metry vysokou scénu Panny Marie s Ježíškem. Pochází z roku 867.
Srdce byzantské říše
Hagia Sofia není jen místem zbožnosti, ale srdcem celé říše. Konají se zde korunovace císařů a centrální poloha i majestátnost stavby upevní její symbolický význam.
Další kapitola v osudech chrámu začíná v roce 1453. V tomto roce obléhá Konstantinopol osmanský sultán Mehmed II. Fatih (1432-1481) a na konci května pokoří její starobylé hradby.
Křesťanská svatyně na nové osmanské vládce silně zapůsobí a rozhodnou se ji přeměnit na mešitu. Jednou z nejvýraznějších proměn je přistavění čtyř minaretů, vysokých přes 60 metrů. Ke změnám však dochází i uvnitř.
Je ukryta křesťanská výzdoba a doplněny islámské prvky. Styl chrámu, zejména jeho kopule, pak ovlivní osmanskou sakrální architekturu, hlavně návrh známé Modré mešity, postavené v Konstantinopoli v 17. století.
Po pádu Osmanské říše a vzniku moderní Turecké republiky je mešita Hagia Sofia také zrušena a z bývalého svatostánku se v roce 1931 stane muzeum.
Tajemný sloup
I když Osmané pokryjí omítkou mnoho z původní křesťanské výzdoby, úsilí moderních restaurátorů odhalí úžasná vyobrazení biblických postav, andělů a geometrických vzorů, což nabídne nový vhled do byzantské i křesťanské minulosti.
V roce 1985 se Hagia Sofia dostane na seznam kulturního dědictví UNESCO. A tato organizace také vyjádří znepokojení, když stavba o 35 let později získá zpět bez předchozí porady status mešity. Tato změna vyvolá řadu reakcí i na mezinárodní úrovni.
Navzdory své aktuální přeměně je však památka významným dědictvím křesťanské minulosti, takže přitahuje návštěvníky nejen muslimského vyznání. Kromě toho v sobě ukrývá rovněž záhadné prvky.
Uvnitř chrámu se hrdě tyčí dvě masivní mramorové kostky, jejichž původ je opředený tajemstvím. Teorie naznačují, že mohly sloužit jako fontány, které nabízely občerstvení věřícím nebo měly náboženský význam.
Je zde rovněž takzvaný Plačící sloup, pojmenovaný podle toho, že z něj neustále prosakuje vlhkost. Legenda tvrdí, že má léčivé účinky. Kdo se sloupu dotkne a požádá o požehnání a uzdravení, má velkou šanci na vyslyšení svých proseb.
Památka v ohrožení
Hagia Sofia je dnes nejenom náboženskou stavbou, ale také oblíbeným turistickým cílem, který ovlivňuje cestovní ruch v Istanbulu.
Historikové však tvrdí, že v posledních letech dovolili správci tohoto místa návštěvníkům nekontrolovaně vstupovat do budovy, bez ohledu na kulturní a historický význam.
„Dřevěná dveřní křídla Císařské brány byla poškozena, nástěnné nátěry jsou oškrábány a odstraněny, cenné prvky slouží k uložení bot, byly zničeny mramorové podlahové desky. Unikátní byzantské mozaiky zůstávají zakryté a neviditelné.
Archeologický dozor zůstal mimo památku,“ upozorňují. Po názorových přestřelkách bylo nakonec v letošním roce zavedeno vstupné, které má omezit počet návštěvníků a vzácnou památku lépe ochránit. Nadále však panují obavy o její stav a další osud, které vyjadřuje i UNESCO.
