Krátce po osmé hodině ranní se začne země nebezpečně chvět. Intenzita sílí a jde o život. Zemětřesení sice trvá jen několik desítek vteřin, mrtví se však počítají na stovky. Škody objevují také ochránci nedalekého parku. K zemi se poroučí jeden z vápencových kopců.

Provincie Bohol se řadí mezi desátý největší ostrov Filipín. Zapomenutý kraj se pyšní nádhernou krajinou – typická dominanta se dokonce objeví na vlajce. Čokoládové vrchy figurují rovněž na seznamu světového dědictví UNESCO!

Hlavně nejíst…

Mlsouny, kteří se oblizují při vyslovení názvu, ale zklameme. Jde totiž o vápencové kopce, z nichž nejvýraznější se tyčí do výšky až 120 metrů. Úkazů, které mohou také připomínat kupky sena, napočítáme několik set.

Numera se však liší, a tak některé zdroje hovoří o 1260, jiné udávají cifru 1776. Všechny je ale najdeme na ploše o rozloze 50 kilometrů čtverečních (to odpovídá třeba 795 Strahovským stadionům). Jenže, kde se vzal sladce znějící název?

Hlavním viníkem je počasí, protože kopce jsou prakticky celé porostlé trávou. Když udeří období sucha – vegetace odumírá a změní barvu na čokoládově hnědou.

Bitka, láska a děti

Místní rovněž tradují několik všemožných legend o původu regionální dominanty. Jedna z báchorek hovoří o tom, že v oblasti Čokoládových vrchů žije dvojice obrů. Během vydatných dešťů se giganti nepohodnou a začnou po sobě házet bahno.

Šarvátka přerůstá v pěstní souboj, po němž oba sokové umírají. Zanechají po sobě kupičky bahna, které ale lidstvo vidí jako kopce. Jiná legenda pro změnu brnká na romantickou strunu. Obr Arogo se zamiluje do dívky jménem Aloya.

Ta však onemocní, a tak její milý usedá do krajiny a pláče. Krůpěje obřích slz krajinu zvrásní. A aby toho nebylo málo, také do třetice mohou za Čokoládové vrcholky obři, tentokrát však jejich ratolesti.

Soutěží ve stavění bahenních bábovek, které se časem změní v oblíbený turistický cíl.

Na zdraví!

Pravda je ale mnohem méně romantická, jelikož vrcholy se údajně tvoří už během třetihorního období. Archeologové v okolí dokonce naleznou celou řadu fosilií. Za kupičky ale může vzdušná eroze v kombinaci s vodními toky.

Celá oblast totiž byla původně pod hladinou, a tak místo, které dnes zaujímá tráva, patřilo kdysi korálům.

Čokoládové vrchy mají své místo také v historii, protože kousek od nich uzavírá v roce 1565 španělský mořeplavec Miguel Lopez de Legazpi (1502-1572) smlouvu s místními domorodci. Na důkaz přátelství si podle všeho přiťuknou vínem, do něhož nakapou vlastní krev.

Postupem času objevují přírodní úkaz turisté a hrozí její destrukce. Filipínské úřady okamžitě zakročí a v roce 1988 region získává status národní geologické památky.

Usiluje také o zapsání na seznam světového dědictví UNESCO. Musí vydržet až do roku 2023, kdy mezinárodní organizace vyhlásí v provincii Bohol jeden z prvních geoparků!

Dlouhé čekání zkomplikuje přírodní katastrofa z října 2013. Na půl minuty se roztřese celá země a seismologové naměří 7,2 stupně Richterovy škály. Tragédie si vyžádá na 300 životů, za oběť padne také jeden z kopců a místní rozhledna.