Se svojí první velkou láskou, dcerou hostinského Annou Katharinou Schönkopfovou (1746–1810) se Goethe potkává už na studiích v Lipsku v roce 1766. Do jejich hospody chodívá pravidelně obědvat a jídlo mu servíruje právě Katharina.
Jeho lásky Christianu Vulpiusovou a Ulriku von Levetzow zná snad každý. Ale co ostatní ženy, které miloval?
Do příjemné dívky se začínající německý básník Johanna Wolfganga Goetha (1749–1832). okamžitě zakouká. „Najdeme zde už všechny typické momenty, provázející milostné historie mladého Goetha:
intenzivní láska na počátku známosti, která se současně projevuje i básnicky (vztah ke Katharině oslavuje kniha Annette), pak rozkolísané období, v němž se Goethe přirovnává ke korouhvičce ve větru, a konečně útěk,“ uvádí současná německá historička Astrid Seeleová ke Goethově přelétavosti.
O poznání hůř ale dopadne další dívka v Goethově životě. Během studií ve Štrasburku v roce 1770 uvede student medicíny Friedrich Leopold Weyland (1750–1785) svého přítele Goetha do rodiny faráře Briona z alsaského Sessenheimu.
Potkávají tam farářovu krásnou dceru Frederiku. „A tu vzcházela na tomto venkovském nebi opravdu nejroztomilejší hvězda…,“ poeticky líčí básník jejich setkání. Zamilovaný mladík nemůže od štíhlého děvčete s plavými copy a modrýma očima odtrhnout zrak.
Frederice věnuje své Sessenheimské písně, ale stráví s ní jenom pár měsíců. Farářovu dceru opouští už v srpnu 1771, aby se znovu setkali až o osm let později, kdy má Goethe přes Sessenheim zrovna cestu do Švýcarska.
Nocleh na faře mu tehdy přijde vhod. Zhrzená Frederika se nikdy nevdá a dožívá jako oblíbená teta svých neteří a synovců.
Rázná snoubenka a okouzlení u klavíru
V létě 1772 Goethe praktikuje u říšského soudu v německém Wetzlaru a hodně volného času tráví s Charlottou Buffovou (1753–1828), snoubenkou svého přítele. Ta ho ale drží zkrátka a dává mu rázně najevo, že pro ni není ničím víc než přítelem.
Když se básník v roce 1774 setkává s výmarskou dvorní dámou Charlottou von Steinovou (1742–1827), zrodí se přátelství trvající asi 12 let.
Charlotta ovlivňuje Goethovo dílo i život a básník dokonce bere do svého domu jejího syna a vyučuje ho.„Vlastně jsem nikdy nebyl tak blízek skutečnému štěstí jako v dobách oné lásky k Lili,“ vzpomíná básník v roce 1830 na další ze svých múz, která prošla jeho životem.
„Byla vlastně první, koho jsem miloval hluboce a opravdově. Také mohu říci, že byla poslední, neboť všecky ty drobné náklonnosti, které se mne dotkly později v životě, byly ve srovnání s touto první jen lehké a povrchní,“ nalhává si.
S Lili Schönemannovou (1758–1817) se potkává poprvé v lednu 1775, kdy v domě jejího otce ve Frankfurtu nad Mohanem poslouchá její hru na klavír. Je z ní u vytržení.
Tentokrát se poprvé zamiluje do ženy, která není nižšího společenského postavení než on. S Lili se kolem 20. dubna 1775 dokonce zasnubuje.
Nahradí ho bankéř
Zasnoubení ovšem, jak také jinak, nevydrží dlouho. Goethemu sňatek tentokrát žárlivě rozmlouvá jeho nešťastně provdaná sestra Kornélie (1750–1777) a on nakonec ze vztahu opět utíká.
Lili se v roce 1778 vdává za bankéře Bernharda Friedricha von Türckheim (1752–1831) a Goethe se s ní osobně setkává znovu ve stejnou dobu, kdy navštěvuje i Frederiku Brionovou. Lili nachází ve Štrasburku už jako vdanou paní a matku.
„Šel jsem k Lili a našel jsem krásnou opičku, jak si hraje se sedmitýdenní panenkou, a její matka u ní… Takže jsem ke svému pobavení shledal, že to dobré stvoření je opravdu šťastně provdané,“ líčí své tehdejší přítelkyni.
Možná nechce, aby další ze zástupu žen v jeho blízkosti žárlila, a tak ze své bývalé snoubenky raději udělá domácí puťku…
Učaruje mu i císařovna
Na přelomu let 1807 a 1808 věnuje Goethe přízeň Wilhelmině Herzliebové (1789–1865), schovance v domě jednoho svého přítele. Ačkoli se jeho láska později vdá, manželství se jí nevydaří.
Nešťastná Wilhelmina se nervově zhroutí a dožije v psychiatrické léčebně.
Německá kněžna Marianna von Eybenberg (1770–1812) se v létě 1808 osvědčuje jako pozorná posluchačka a rádkyně, které Goethe předčítá svá literární díla a napjatě očekává její úsudek. Konkrétně ten u ní oceňuje mnohem více než její vnější půvab.
Během léta roku 1808 se Goethe na večerní slavnosti v Karlových Varech seznamuje s rakouskou císařovnou Marií Ludovikou (1787–1816), chotí Františka I. Panovnice mu učaruje natolik, že pro ni a také o ní píše básně a celý jejich soubor hned nechává na vlastní náklady vytisknout.
Rakouská herečka Marianna von Willemerová (1784–1860) se jako jediná z básníkových múz stává spoluautorkou jednoho z jeho děl. V letech 1814–1819 vznikají sbírky perské poezie s názvem Západovýchodní Divan. Několik básní pochází právě od ní.
