Do příjemné dívky se začínající německý básník Johanna Wolfganga Goetha (1749–1832). okamžitě zakouká. „Najdeme zde už všechny typické momenty, provázející milostné historie mladého Goetha:

intenzivní láska na počátku známosti, která se současně projevuje i básnicky (vztah ke Katharině oslavuje kniha Annette), pak rozkolísané období, v němž se Goethe přirovnává ke korouhvičce ve větru, a konečně útěk,“ uvádí současná německá historička Astrid Seeleová ke Goethově přelétavosti.

O poznání hůř ale dopadne další dívka v Goethově životě. Během studií ve Štrasburku v roce 1770 uvede student medicíny Friedrich Leopold Weyland (1750–1785) svého přítele Goetha do rodiny faráře Briona z alsaského Sessenheimu.

Potkávají tam farářovu krásnou dceru Frederiku. „A tu vzcházela na tomto venkovském nebi opravdu nejroztomilejší hvězda…,“ poeticky líčí básník jejich setkání. Zamilovaný mladík nemůže od štíhlého děvčete s plavými copy a modrýma očima odtrhnout zrak.

Frederice věnuje své Sessenheimské písně, ale stráví s ní jenom pár měsíců. Farářovu dceru opouští už v srpnu 1771, aby se znovu setkali až o osm let později, kdy má Goethe přes Sessenheim zrovna cestu do Švýcarska.

Nocleh na faře mu tehdy přijde vhod. Zhrzená Frederika se nikdy nevdá a dožívá jako oblíbená teta svých neteří a synovců.

Rázná snoubenka a okouzlení u klavíru

V létě 1772 Goethe praktikuje u říšského soudu v německém Wetzlaru a hodně volného času tráví s Charlottou Buffovou (1753–1828), snoubenkou svého přítele. Ta ho ale drží zkrátka a dává mu rázně najevo, že pro ni není ničím víc než přítelem.

Když se básník v roce 1774 setkává s výmarskou dvorní dámou Charlottou von Steinovou (1742–1827), zrodí se přátelství trvající asi 12 let.

Charlotta ovlivňuje Goethovo dílo i život a básník dokonce bere do svého domu jejího syna a vyučuje ho.„Vlastně jsem nikdy nebyl tak blízek skutečnému štěstí jako v dobách oné lásky k Lili,“ vzpomíná básník v roce 1830 na další ze svých múz, která prošla jeho životem.

„Byla vlastně první, koho jsem miloval hluboce a opravdově. Také mohu říci, že byla poslední, neboť všecky ty drobné náklonnosti, které se mne dotkly později v životě, byly ve srovnání s touto první jen lehké a povrchní,“ nalhává si.

S Lili Schönemannovou (1758–1817) se potkává poprvé v lednu 1775, kdy v domě jejího otce ve Frankfurtu nad Mohanem poslouchá její hru na klavír. Je z ní u vytržení.

Tentokrát se poprvé zamiluje do ženy, která není nižšího společenského postavení než on. S Lili se kolem 20. dubna 1775 dokonce zasnubuje.

Nahradí ho bankéř

Zasnoubení ovšem, jak také jinak, nevydrží dlouho. Goethemu sňatek tentokrát žárlivě rozmlouvá jeho nešťastně provdaná sestra Kornélie (1750–1777) a on nakonec ze vztahu opět utíká.

Lili se v roce 1778 vdává za bankéře Bernharda Friedricha von Türckheim (1752–1831) a Goethe se s ní osobně setkává znovu ve stejnou dobu, kdy navštěvuje i Frederiku Brionovou. Lili nachází ve Štrasburku už jako vdanou paní a matku.

„Šel jsem k Lili a našel jsem krásnou opičku, jak si hraje se sedmitýdenní panenkou, a její matka u ní… Takže jsem ke svému pobavení shledal, že to dobré stvoření je opravdu šťastně provdané,“ líčí své tehdejší přítelkyni.

Možná nechce, aby další ze zástupu žen v jeho blízkosti žárlila, a tak ze své bývalé snoubenky raději udělá domácí puťku…

Učaruje mu i císařovna

Na přelomu let 1807 a 1808 věnuje Goethe přízeň Wilhelmině Herzliebové (1789–1865), schovance v domě jednoho svého přítele. Ačkoli se jeho láska později vdá, manželství se jí nevydaří.

Nešťastná Wilhelmina se nervově zhroutí a dožije v psychiatrické léčebně.

Německá kněžna Marianna von Eybenberg (1770–1812) se v létě 1808 osvědčuje jako pozorná posluchačka a rádkyně, které Goethe předčítá svá literární díla a napjatě očekává její úsudek. Konkrétně ten u ní oceňuje mnohem více než její vnější půvab.

Během léta roku 1808 se Goethe na večerní slavnosti v Karlových Varech seznamuje s rakouskou císařovnou Marií Ludovikou (1787–1816), chotí Františka I. Panovnice mu učaruje natolik, že pro ni a také o ní píše básně a celý jejich soubor hned nechává na vlastní náklady vytisknout.

Rakouská herečka Marianna von Willemerová (1784–1860) se jako jediná z básníkových múz stává spoluautorkou jednoho z jeho děl. V letech 1814–1819 vznikají sbírky perské poezie s názvem Západovýchodní Divan. Několik básní pochází právě od ní.