Bojuje s vlastním vzhledem a neopětovanou láskou. Jako náplast na všechny neduhy nakonec zvolí nezřízený sexuální život, před kterým ale nakonec zoufale prchá.

„Strašné je, že není možno žít ani s ženami, ani bez nich,“ pomyslí si jeden z vrcholných představitelů anglického romantismu. George Gordon Byron (1788–1824) v dílech opěvuje nejen krajinu, ale i hrdinské skutky.

Známý je svým dílem Childe Haroldova pouť (1812–1818), které vychází na pokračování. V soukromí však jeho básnická duše nemůže dojít klidu a tak řádí.

Rozpolcená duše básníkova

Od narození kulhá, což ho vnitřně velmi drásá. Jeho výchovu mají na starosti chůvy. Jedna z nich ho má dokonce zasvětit do tajů sexuality. Neustále sleduje, jak si domů vodí nové a nové amanty, zatímco jeho láska k sousedce je neopětovaná.

Tehdy poprvé se mu v hlavě usídlí myšlenka, že city netáhnou tolik, jako tělesné požitky. I přes handicap se pro ženy stává naprosto neodolatelným a je jedno v jakém koutě světa se zrovna kvůli inspiraci nachází.

Vidí v něm skutečného muže, byť se o jeho orientaci dodnes živě spekuluje. Mnozí upozorňují na jeho bisexuální výstřelky, v básnickém světě se ale za zavřenými dveřmi experimentuje o sto šest.

Incest?

Jeho bolavá duše bohužel přitahuje jen problémy. Poprask vzbudí jeho vřelé sympatie k nevlastní sestře Augustě (1783–1851), jíž se má roku 1814 narodit dcera Elizabeth (1814–1849). Dodnes se přesně neví, zda šlo skutečně o básníkovu dceru, podezření z incestu Byron ze svého renomé už nikdy nesmaže.

Bohužel jde jen o začátek. Kamkoliv se vrtne, nemůže odolat, zároveň ale za sebou nechává pěknou paseku. Ať už jde o dluhy, bouřlivé rozvody nebo nařčení ze sodomie. Jedna z jeho milenek, šlechtična Caroline Lambová (1785–1828), o něm dokonce prohlásí, že je „šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát“. I tak jdou počty dam do desítek. Jen v Benátkách má údajně ulovit na 250 žen! Aby mu ostatní věřili, od každé si vyprosí pramínek vlasů.