V roce 1770 doprovází Laudon císaře Josefa II. na setkání s pruským králem Bedřichem Velikým v Uničově u Olomouce. Král s úctou požádá svého velkého protivníka: „Sedněte si, milý Laudone, vedle mne. Vidím vás raději vedle sebe než proti sobě.“
Tak praví lidová historka, nejspíš trochu s nadsázkou. Ale kdo ví? Mocný pruský král Bedřich Veliký (1712–1786) má skutečně důvod se generála Ernsta Gideona von Laudona (1717–1790) obávat.
Vždyť kromě jediné prohry rozdrtí vojska krále Bedřicha mnohokrát. A ani tuto prohru u Lehnice v roce 1760 nemá císařovna Marie Terezie (1717–1780) Laudonovi za zlé a pochválí ho za svědomité plnění rozkazů.
Ne nadarmo vejde do dějin rčení Himmel, Laudon (Nebesa, Laudon!). To měli ve strachu volat pruští vojáci před blížícím se vojskem generála. Později se stane Himmle hergot Laudon obecnou kletbou, když se něco nedaří.
Geniální stratég
Na konci kariéry má Laudon za sebou řadu vítězství nad Prusy ve Slezsku, v Čechách a na Moravě i v bitvách s Turky na Balkáně.
Jeho popularita mezi prostým lidem vystihuje známá písnička Generál Laudon jede skrz vesnici… A pivovar v Lanškrouně po něm pojmenuje pivo.
Sama císařovna Marie Terezie ho povýší do šlechtického stavu a vyznamená jako svého „prvního rytíře.“ Přitom Laudon pochází ze skromných poměrů a skromným zůstává do konce života. Jen na bojišti se rázem mění v autoritativního a geniálního vojenského stratéga. Má charisma a vojáci ho milují.
Boj ze zálohy
Ernst Gideon Laudon se narodí na statku Tootzen v Livonsku (dnes Laudona v Lotyšsku) v nemajetné protestantské rodině nižší šlechty, usazené v Livonsku v 15. století. Je baltsko-německého a lotyšského původu a mezi jeho předky prý patří i starý skotský rod.
Kvůli chudobě nemá Ernst dostatečné vzdělání, ale vše nahrazuje pílí a samostudiem. Kariéru zahájí v 16 letech u ruské carské armády. Pak nabízí své služby švédské a pruské armádě, kde neuspěje. Osudná chyba Prusů!
Laudon se uchytí až u Marie Terezie, kde časem slouží na turecké hranici v dnešním Chorvatsku u pandurů barona Trencka (1711–1749).
Tady si osvojí zásady boje s menšími jednotkami, které napadají nepřítele ze zálohy, kladou léčky a ničí zásobovací kolony.
Znovu ho oslavujeme
Slávu mu přinese až sedmiletá válka (1756–1763).. Je povýšen na generálmajora a jeho série odvážných útoků na pruskou armádu obléhající Olomouc, kterou donutí ustoupit, mu vyslouží velký obdiv. V roce 1778 je jmenován maršálem a povolán do další války s Prusy.
O 10 let později převezme velení v Chorvatsku, kde císařská vojska neúspěšně válčí s Turky a své vítězné tažení končí dobytím Bělehradu. Nový císař Leopold II. (1747–1792) ho jmenuje císařským generalissimem, vrchním velitelem armády.
Vojevůdce, který několikrát uchrání české země před drancováním, ve 20. století jako generál Habsburků z českých učebnic téměř zmizí. Jen ta písnička po něm zůstane. Ale po listopadu 1989 se vrátí se vší pompou.
