V červenci roku 1924 vytrhne Hitlera z letargie vězeňského pobytu v Landsbergu vítaná návštěva.

Povzbudit ho přijde nevlastní sestra Angela (1883–1949) spolu se svými dětmi – synem Leem (1906–1977) a dcerou Geli (1908–1931), žoviální dospívající dívkou, která se příštích letech usadí v jeho srdci, které mu nakonec nevratně rozláme na kusy.

Od toho setkání uběhnou tři roky, když Geli po prázdninách přijede do Mnichova, aby tu studovala medicínu. Hitler se ochotně ujme role jejího opatrovníka. Temperamentní neteř se mu líbí možná víc, než je zdrávo.

V příštích měsících jsou jako jedno tělo, jedna duše. Alespoň Hitlerovi to tak připadá. Společně chodí do kina, do divadla, sedávají spolu u piknikových košů. „S Geli jsem veselý a šťastný.

Stačí mi pouze její přítomnost a přestávám cítit starosti a apatii,“ poznamenává si. Povolené mantinely vztahu dvou příbuzných se začínají povážlivě otřásat v základech.

Patříš jenom mě!

Jenže veselá strýčkova holčička má i jiné ctitele – třeba Hitlerova řidiče Emila Maurice (1897–1972). Dokonce se zasnoubí, jenže když se to dozví Hitler, je místo požehnání vzteky bez sebe.

Před Emilem nejdřív mává revolverem, pak mu sice dovolí, aby dělal Geli na veřejnosti garde, se svatbou ale musí oba počkat. Nakonec ho ale představa, že by jeho milovaná neteř už nepatřila jenom jemu, natolik vyděsí, že šoféra vyhodí.

Řídí každý její krok

Opatrovnický vztah postupně přerůstá v posedlost. Majetnický strýc začne od té doby řídit každý její krok.

Doprovází ji na nákupech, kupuje drahé dárky, hrdě ukazuje svým nacistickým nohsledům a na podzim 1929 ji přestěhuje do zlaté klece – svého nového prostorného bytu v Mnichově. A když se místo doktorky chce stát zpěvačkou, najme jí ty nejlepší učitele.

Žárlivosti a omezování strýce se nedá uniknout

Jenže všeho moc škodí. Hitlerova úzkostlivá péče začíná postupem času Geli lézt na nervy. Bez svolení „strýčka Alfa“ už nesmí udělat vůbec nic.

Když jí zakáže i cestu do Vídně za vyhlášeným profesorem zpěvu a následně i sňatek s houslistou z Lince, pochopí, že z diktátu svého všemocného strýce se jen tak nevymaní. A tak vezme 18. září 1931 z Hitlerovy komody jeho pistoli a namíří si ji na hrudník.

Chce trefit srdce, jenže mine a zasáhne plíci. Místo rychlého konce se tak pomalu udusí. Její sebevražda Hitlera zlomí. Ochladne. „Teď mě obrali o všechno,“ hořekuje. City k opačnému pohlaví už ze sebe doluje jen těžko.

Ty nejupřímnější pohřbí zároveň s Gelinou rakví. Rakví jediné ženy, kterou kdy opravdu miloval.