Nekonečné okouzlování, které staví ženy na neviditelný piedestal, mají muži v minulých stoletích v malíčku. Drobné pozornosti střídají jednu lichotku za druhou v touze oslovit svou vyvolenou a ukrást tak její srdce.

Vše v perfektním a upraveném balení, kterému uvolněná atmosféra jen nahrává. Tato doba je však už dávno pryč. Nebo snad ne…?

Urozené rytíře v naleštěné zbroji bychom v dnešní uspěchané době hledali jen stěží, stejně jako galantnost jim vlastní. Podobné skutky jsou totiž většinou považovány za přežitek či projev zženštilosti.

Přitom jde o jeden z největších fenoménů minulé doby, který položí základy emancipace. Muž, který nedokáže vyjádřit patřičnou úctu opačnému pohlaví, je korunovaným hrubiánem bez patřičného vychování.

Galantnost ale není jen o držení dveří a sladkých lichotkách, souvisí i s oblékáním, společenským protokolem a etiketou.

Okouzlující Francie

Domovem prvních gentlemanů, které obdivujeme na filmových plátnech nebo omšelých stránkách knih, se stává životem a uměním překypující Francie.

Právě tam, na dvoře „krále Slunce“ Ludvíka XIV. (1638–1715), se začíná poprvé na roli mužů nahlížet z poněkud jiného pohledu.

Zatímco v minulosti chrabří rytíři své vyvolené unášejí nebo pro ně zabíjejí, nyní jde především o to je okouzlit a dodat jim pocit výjimečnosti a důležitosti. Zrodí se proto tzv. galant homme.

Muž, který neváhá zabřednout do doposud zapovězených vod, když vynáší na světlo lehkovážnost, nespoutanost a především vzájemné hry.

Nebezpečné známosti

Vyzbrojeni taktem a šarmem jsou galantně smýšlející muži vítanou společností u dvora, kde jejich kouzlu propadají ženy z vyšší společnosti. Laškování a dvoření jim zvyšuje společenský status a dává vzniknout nevázaným známostem.

Nešetří krásnými a „zaoblenými slovy“, od kterých je jen kousek k odvážným činům. Zatímco dnes jsou konverzace s lechtivým podtextem hrou na velice tenkém ledě, v minulosti jde o věc naprosto běžnou.

Muži mají chuť se naparovat a pomalu vábit ženu tak dlouho, dokud nezískají její „srdce“. To vše zdvořilým a uhlazeným způsobem.

Ženy jsou díky těmto hrám mnohem svobodnější a konečně mají možnost vystoupit ze stereotypní formálnosti, která jim dlouho svazuje ruce.

Jiný kraj, jiný mrav

Když začne zapouštět kořeny v jiných evropských zemích, píše se 18. století. Ne všude je však galantnost přijímána s takovou jemnou šlechetností. Co jiný kraj, to jiný mrav, a dosud zakořeněná pravidla se postupem času začínají ohýbat.

Ne všem jsou totiž hrátky ve stylu „nebezpečných známostí“, vyznačující se nevázaností a nekomplikovaností, po chuti. V Itálii a Španělsku proto tento „trend“ krutě narazí.

Nedaří se mu ani na habsburském dvoře, který si na pravidlech a rozdělení rolí poměrně zakládá. Než se proto muži nadějí, stává se z galantnosti soubor společenských pravidel a etikety, který nedává přílišný prostor fantazii.

Kam zmizela zašlá sláva?

A tak je tomu vlastně dodnes. Z původní, Francouzi proslavené podoby se totiž zachová jen naprostý zlomek, kterému v opětovném rozkvětu brání mimo jiné změna společenského postavení žen.

K tomu, aby muž projevil svoji galantní stránku, totiž potřebuje něžné pohlaví, které mu půjde naproti. A to se v době vyzdvihování samostatnosti a touze dělat si věci po svém zkrátka příliš nedaří.

I přesto ale existují muži, kteří na podobné věci nehledí a s chutí pomohou ženě do kabátu či jí podrží dveře a tím jí vykouzlí alespoň nepatrný úsměv na rtech.