Hlavně nezaútočit jako první. Dříve nebo později poskytne některý z galských kmenů svojí rozpínavostí příležitost k vojenskému zásahu. Vyčkávací taktika se vyplatí. Jako první se dávají do pohybu Helvéti.
Gaius Julius Caesar (100–44 př.n.l.) se roku 59 př. n. l.
stává římským konzulem v triumvirátu vládců (trojčlenná komise spravující zemi) a po skončení své roční vlády získává do správy římskou provincii Illyricum (část území bývalé Jugoslávie) a Předalpskou Gallii, dnešní sever Itálie.
Smrt místodržícího mu přihraje do rukou ještě území Zaalpské Galie, jihu Francie. Moc, kterou tak soustředí do svých rukou, chce využít k dobytí dosud nezávislé Galie.
Využívá toho, že mezi zhruba 200 většími galskými kmeny a další stovkou menších nepanuje jednota. Trpělivě čeká, zda se některý z nich podnikne útok. Netrvá to dlouho a kmen Helvétů, který se zdržuje na území dnešního Švýcarska, se vydává k Atlantiku.
Dostává volnou ruku
„Zastavit invazi,“ zní jednoznačný rozkaz z Říma. Jeho obyvatelé mají z Galů strach. Věří, že kdyby se spojili, dokázali by jejich říši pořádně zatopit. Proto Caesar dostává v postupu proti nepřátelům volnost.
Svoje válečné operace pečivě zaznamenává do deníku Zápisky o válce galské, který začíná slovy „Galie se jako celek dělí na tři části. Jednu z nich obývají Belgové, druhou Aquitanové a poslední kmeny, které si samy říkají Keltové, ale my je nazýváme Galy. Tyto národy se od sebe odlišují jazykem, společenským uspořádáním i zákony.“
Soustředí pět legií
„Žádáme o povolení k průchodu vaším územím,“ zkoušejí to Helvétové na správce provincie Zaalpská Galie. Jednoznačnou odpověď nedostanou. „Musíme sestavit a vyzbrojit nové legie,“ rozkazuje Caesar a hraje o čas.
Na hranicích provincie dělníci horečně budují valy a pevnosti. Teprve, když si je vládce Zaalpské Galie jist, že opevnění je hotovo a má k dispozici dostatek mužů, pošle Helvétům odpověď:
„Překročení hranic provincie znamená výzvu k boji.“ Helvétové se mu tedy vyhnou a putují přes území Sequanů. Caesar se díky tomu může vydat do Itálie pro dvě nové legie. Třem legiím operujícím v severní oblasti Jadranu (Aquilea) pak zavelí ke stažení.
S pěti legiemi přechází Alpy a brzy se znovu nachází na území své Zaalpské Galie. Čeká na impuls k útoku a Helvétové mu ho poskytnou. Vyrážejí na území Heduů (mezi řekami Loirou a Seinou), kde ničí všechno, co jim přijde do cesty.
Poselstvo Heduů přichází za Caesarem. „Prosíme o pomoc,“ zazní z jejich úst.
Výhodné postavení u pahorku
Správce Zaalpské Galie okamžitě dává rozkaz k překročení hranic provincie. Pět legií na pochodu dostihne helvétské bojovníky nedaleko řeky Arary. Nezaútočí hned. „Oslabení budou snazším terčem. Nemůžeme jít do otevřeného boje.
Nemáme výhodné postavení,“ kalkuluje Caesar. Části helvétských bojovníků dopřeje možnost přeplavit se na druhý břeh. Pak legie vystartují proti zbytku, který snadno pobijí. Legionáři potom postaví most přes řeku a překročí ji.
Vydají se za nepřítelem a cestou stihnou i doplnit zásoby. Galy dostihnou v létě 58 př. n. l. asi 25 km jižně od Bibracte ve střední Francii. Římský vojevůdce využívá strategické výhody, když svůj voj legií rozprostře tak, aby měl za zády pahorek.
Dopředu umístí řady veteránských legií, nově zverbované na vrcholek. Boky kryje jízda.
Pěchoty se bojí
Helvétové útočí zezdola. Pěchota míří na střed, jízda na křídla. Legie je ale snadno odrážejí a donutí k ústupu. „Postupujte vpřed,“ rozkazuje Caesar veteránům.
Když se Galové pokoušejí o útok na římské křídlo, dává se do pohybu další řada legionářů, která jim uštědří velkou porážku. Římané slaví.
„V helvétském táboře se nalezly a Caesarovi dostaly do rukou zápisy v řeckém písmu, udávající počet těch, kteří opustili své domovy, zvlášť dětí, žen a starců… Dohromady to bylo 368 000 lidí, z čehož 92 000 bojeschopných.
Caesar pak dal spočítat ty, kteří se vrátili do své vlasti – bylo jich 110 000,“ uvádějí Zápisky o válce galské.
