Nejviditelnějšími zvěrstvy páchanými prominenty třetí říše jsou masové vraždění Židů a kruté masakry civilního obyvatelstva po celé Evropě.

Na seznamu největších nacistických zločinů však mají neopomenutelné místo také nucené práce v Říši, které se takřka nijak neliší od otroctví. Systém rozjede ve velkém Fritz Sauckel a do jeho soukolí dostane miliony odvedenců.

Každoročně se ve znásilněné Evropě s blížícím se 20. dubnem nacisté dostávají do varu. Ten den jejich vůdce Adolf Hitler slaví narozeniny, v totalitním nacistickém státě nemůže být většího svátku.

S opěvováním údajně geniálních schopností neúspěšného malíře se v Berlíně sbíhají servilní gratulace.

Protektorátní ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec (1893–1945), jeden z nejaktivnějších českých kolaborantů, se chce ukázat a ještě více se vlísat do vůdcovy přízně. Rozhodne se mu dát dárek.

Tím se stává „ročník 1924“ protektorátního obyvatelstva. Devatenáctileté Češky a devatenáctiletí Češi tak mají povinně otrocky sloužit Hitlerovu válečnému úsilí.

Hitler bude mít radost

Dárek nejvíc ocení především Fritz Sauckel (1894–1946), jenž svým knírkem připomíná samotného Hitlera. Fritz je hlavním organizátorem systematického nasazování obyvatel obsazených území třetí říše na nucené práce.

To on tahá za příslušné nitky, aby celý, v podstatě otrokářský systém fungoval. Naložené transporty lidské pracovní síly putují do srdce nacistické říše. Celá praxe má i své odborné, citově zcela nezabarvené slovíčko – konskripce.

Jde o odvod celých ročníků nařízením místní (v našem případě protektorátní) státní správy. Konskripce však není tou nejkrutější cestou, jak se do německých fabrik dostat.

Lidí se nedostává

Koncept Totaleinsatz, tedy totální nasazení, Hitler chtě nechtě musí prosadit. Pokud chce vyhrát válku a pokořit spojeneckou koalici, je třeba mít bojeschopné muže.

Ti musejí být vybaveni tou nejspolehlivější vojenskou technikou, samozřejmostí je však i vhodné oblečení a obuv. I když německé továrny chrlí na počátku 2. světové války jeden produkt za druhým jako na běžícím páse, nestačí to.

Nacistické vedení proto nejprve rozhodne o nových pracovních náborech, které proběhnou výhradně na dobytých územích. Z nich jen v roce 1941 Němci odvedou na půl druhého milionu dělníků! Napadením Sovětského svazu se potřeba pracovníků kolosálně zvýší.

Hitler nečeká a jmenuje durynského župního vedoucího Sauckela generálním zmocněncem pro pracovní nasazení. Systém uplatňovaný Sauckelem přivede do Evropy něco, co už mělo být dávno vymýceno – otrokářství.

Neutěšené podmínky

Z dobrovolných náborů se stávají nábory nucené, jejichž nejradikálnější formou se stanou takzvané deportace. Čistě otrocké práce vykonávají vězni koncentračních táborů a především váleční zajatci.

Většinu druhů práce spojuje fakt, že dělníci musejí pracovat v krutých nelidských podmínkách. Pracovní přestávky a pravidelné jídlo? Neexistuje! Nedílnou součástí totálního nasazení je i nedostatek odpočinku a spánku či mizerná hygiena.

V pracovním soukolí je v polovině roku 1942 uvězněno na 3,4 milionu dělníků, ke konci roku už jde o 5,5 milionu! Mnozí pracovníci se postupně potýkají s vysílením, dělnice kolabují.

Nejhůř jsou na tom odvedenci, kteří musejí hloubit a budovat podzemní utajené továrny. Ty, kteří nuceně urychlenou výstavbu fabrik snad přežijí, skolí až následné práce v nich. I „zaměstnanci“ oděvních továren ale musejí snášet příkoří.

Odvedenci často žijí v nuzných podmínkách hromadného komplexu, jakéhosi tábora, s minimálním hygienickým zázemím. Pracovníci však nemají vyhráno ani tehdy, kdy už se s katastrofálními životními podmínkami smíří a přizpůsobí se.

Od roku 1943 totiž s každým dalším měsícem roste četnost spojeneckých náletů na německá území. A cíl? Ten je jasný. Německý průmysl! Fabriky, továrny a průmyslové komplexy, které jsou přeplněné novodobými otroky ze zahraničí.

Protektorátní ztráty

Sauckelův systém však lze z pohledu Berlína hodnotit jako účinný a funkční. Vždyť za celou dobu války je na práce v Říši nuceně nasazeno téměř 13,5 milionu lidí!

Není se čemu divit, ten, kdo by snad předvolání do práce neuposlechl, se vystavuje riziku odvlečení do koncentračního tábora. A z něj už to je jen krok do toho vyhlazovacího.

Obyvatelům z nacistického hlediska „civilizovanějších“ států Evropy, jako byla například Francie, hrozila spíše jen peněžní pokuta nebo vězení. Na východě to bylo horší. I obyvatelé protektorátu Čechy a Morava totálním nasazením značně trpěli.

Dle odhadů bylo ze svých domácností vyrváno na 640 000 zejména mladých lidí. To, že by snad Sauckel prováděl něco zločinného, mu nikdy nevytane na mysl.

Hitlerovi jej s ne příliš oslnivou výškou doporučí v březnu 1941 ministr zbrojení Albert Speer (1905–1981) Jeho oficiální pracovní náplní je doslova „poskytnutí tak velkého množství pracovní síly, aby byla uspokojena poptávka“. Podle všeho se úkolu zhostí dokonale a nebere si při tom servítky.

Odvedenci ze sovětských teritorií například nesmějí mít sex s Němci a Němkami, jinak poputují automaticky do koncentračního tábora. Průměrná doba denní práce (pracuje se i o víkendu) se pohybuje kolem deseti hodin a několika minut.

„Z pěti milionů pracovníků, kteří přišli do Německa, přišlo rozhodně méně než 200 000 dobrovolně,“ přiznává v roce 1944 sám Sauckel.

Poslední zákopy

Právě rok 1944 je pro říši krizový. Bombardování průmyslových komplexů je na svém vrcholu a mladí odvedenci často využívají situace a snaží se uprchnout. Mnohým se to skutečně podaří, doma se nicméně musejí ukrývat před německým gestapem.

Jiní jsou vyhnáni z fabrik a putují na stále se zmenšující hranici německé říše, kde budují poslední zákopy, které mají zabránit postupu sovětských a spojeneckých vojsk z východu i západu.

Totální nasazení si za dobu války vybírá životy 6000 Čechů z protektorátu. Mezi šťastlivci, kteří přežijí neutěšené podmínky, se nicméně najde dalších 60 000 Čechů, kteří si svůj návrat domů neužívají příliš dlouho.

Zemřou krátce po příchodu na následky vyčerpání nebo infekční choroby, jež si z nuzných podmínek přinesou…

Nespravedlivý trest?

Sauckel se po válce dostává před norimberský soudní tribunál jako válečný zločinec. Za zločinný je ostatně označen celý systém totálního nasazení a nucených prací. Strůjce odvodů se brilantně hájí a veškerá pochybení svádí umně na vykonavatele jeho příkazů.

Svou nevinnou si je jistý. A to až do konce. Tribunál se totiž nenechá zmanipulovat a Sauckela odsoudí k trestu nejvyššímu. Oběšen je 16. října 1946. Ještě před utažením oprátky zvolá: „Umírám nevinný, můj rozsudek je nespravedlivý! Bůh ochraňuj Německo!“