Mít strach je přirozené a je to důležitý mechanismus pro naše přežití. Chrání nás před reálnými hrozbami a nebezpečím. Co se ale stane, když se strach vymkne kontrole a stane se nelogickým, paralyzujícím stavem, který nám brání v běžném životě?
Pak už nemluvíme o obyčejné obavě, ale o fobii – úzkostné poruše, která může mít stovky, ba i tisíce podob. Od známých strachů z pavouků a hadů až po ty naprosto kuriózní, jako je strach z kachen nebo zrcadel.
Pojďme se podívat, co fobie jsou, jak se projevují a jakým způsobem ovlivňují životy lidí po celém světě.
Mít strach je v pořádku. Náš organismus se tak chrání před možným nebezpečím. Co když ale někoho strach paralyzuje? Pak může jít o fobii. To, že se někdo bojí pavouků, hadů či myší, je známá věc.
Ale existují také fobie z létání, velkých či malých prostranství, výšek, a dokonce fobie z lidí s plnovousem nebo z kachen! Až 10 procent světové populace má fobii ze zubaře.
Pavouci, velká výška či uvíznutí v zaseknutém výtahu dokáže rozbušit srdce mnoha lidem. I ti nejklidnější znejistí vedle hada, uprostřed místnosti přeplněné lidmi či při nástupu do letadla. Tyhle stavy a pocity jsou ale normální a přirozené. Problém přichází ve chvíli, kdy obdobné stavy začnou něčí život ovládat.

Pocení, sucho v ústech, zimnice, panika, paralýza. Základní projevy ochromujícího a „nelogického“ strachu z objektů, míst nebo situací člověku dokáže silně komplikovat život. Bavíme se tu o fobiích.
Tohle není jen tak nějaký úlek, ze kterého se dá otřepat. Fobie je daleko hlubší a intenzivnější emoční reakce, která má reálné fyzické i psychické dopady na postiženého jedince.
Stav, který už nikdo nikdy nechce zažít
Zatímco strach je normální emoce, která nás chrání před nebezpečnými situacemi, fobie je něco mnohem extrémnějšího. Je to typ úzkostné poruchy a je vždy spojená s něčím konkrétním.
To, jak tělo reaguje, může člověku narušit celý život i vztahy. Reakce mohou být tak silné, že člověk pociťuje silnou nevolnost, závratě, třes nebo dokonce pocit blížící se smrti.
Tato intenzivní fyzická reakce je často doprovázena iracionální myšlenkou, že daný objekt nebo situace představuje bezprostřední a obrovské ohrožení, i když ve skutečnosti žádné reálné nebezpečí neexistuje.
Znovu zažít úzkost a paniku nikdo nechce. Vyhýbání se různým setkáním a situacím pak člověka omezuje a vyčleňuje z běžného života. Stačí i pouhá vzpomínka na děsivou situaci, aby se úzkost vrátila.
Ale jak to udělat, když člověka děsí vousy (pogonofobie), zrcadla (spektrofobie) nebo třeba ženy (gynofobie u mužů)?
Nejúčinnější metodou léčby je opakované vystavování se děsivým situacím, často známé jako expoziční terapie.
Tento postup však patří do rukou psychiatra nebo zkušeného terapeuta, protože musí být prováděn kontrolovaně a postupně, aby nedošlo k další traumatizaci.
Postupná expozice v bezpečném prostředí pomáhá mozku přeučit se, že daný objekt nebo situace není skutečně nebezpečná.
Některé fobie dříve neexistovaly
Zatímco některé fobie jsou staré jako lidstvo a mají kořeny v evolučním vývoji (např. strach z hadů nebo výšek, které v minulosti představovaly reálné nebezpečí), jiné jsou moderní jako náš dnešní svět.
Technicky vzato, člověk může mít fobii z čehokoliv. Vyjmenovat všechny je nad lidské možnosti. Svět jich zná více než čtyři stovky a neustále přibývají další, což reflektuje složitost lidské psychiky a měnící se povahu společnosti. Trpí jimi až 10 % lidí, častěji jsou to ženy (6–7 %).

A jaké jsou nejznámější fobie? Co se týká zvířat, máme tu arachnofobii – strach z pavouků, cynofobii – strach ze psů či batrachofobii – strach z obojživelníků.
Tyto fobie jsou často rozšířené a mohou mít kořeny v dětství nebo traumatických zážitcích.
Pokud se někdo bojí přírodního prostředí, může mít strach z výšek – akrofobii nebo třeba keraunofobii, což je strach z bouřek a blesků. Tyto fobie jsou často spojeny s pocitem bezmoci a neschopnosti ovládat přírodní síly.
Pak jsou tu různé děsivé situace, třeba klaustrofobie – strach z uzavřeného prostoru nebo agyrofobie – strach z přecházení silnice. Tyto fobie mohou výrazně omezovat mobilitu a sociální interakce jedince.
Přehnané obavy mohou přicházet i v souvislosti s vlastním tělem a krví, injekcí či zraněním – aichmofobie je strach z jehel a špičatých předmětů. Tento typ fobie může komplikovat lékařské zákroky a odrazovat lidi od nutné péče.
Bojím se, že mě pozoruje kachna!
Některé přehnané strachy jsou v lidech zakořeněny odpradávna – potkat se s jedovatým hadem či pavoukem mohlo vést ke smrti. Jiné mohou vznikat traumatizující zkušeností.
Třeba alektrofobii – strach z kuřat nebo slepic – si prý jedna mladá dívka přinesla z dětství, kdy jí kuře způsobilo nepříjemný zážitek.
To ukazuje, že fobie mohou vzniknout i z relativně nevinných událostí, které však pro daného jedince byly silně traumatizující.
Co když ale člověk nic tragického nezažije, a přesto se bojí přehnaně?
Možná to zní bláznivě, ale vědci tvrdí, že to může být způsobeno zkušeností předků, která se přenesla prostřednictvím DNA, což je hypotéza známá jako epigenetická dědičnost.
Na tohle ovšem nomofobie – strach z toho, že u sebe nemám mobilní telefon – neměla čas. Je to problém moderní doby, který vznikl s masivním rozšířením chytrých telefonů a závislosti na nich.
Lidé pociťují intenzivní úzkost, pokud nemají signál, došla jim data nebo se vybila baterie. Dokonce i tehdy, když je jejich telefon mimo dohled, mohou prožívat paniku a pocit odříznutí od světa.
Jak ale vznikla anatidaephobia – označuje situaci, kdy lidé, které postihuje, se domnívají, že je sleduje kachna – je malou záhadou.
Tento typ fobie je příkladem toho, jak iracionální a bizarní mohou fobie být, a často je spojován s psychologickými nebo neurologickými mechanismy, které dosud nejsou plně pochopeny.
Fobie jsou mnohem víc než jen pouhé strachy; jsou to komplexní úzkostné poruchy, které mohou dramaticky ovlivnit kvalitu života.
Ať už jsou zakořeněny v hluboké historii lidstva, nebo jsou produktem moderní doby, jejich dopad na jedince je skutečný a často ochromující.
Pochopení jejich povahy a uvědomění si, že se nejedná o slabost, ale o zdravotní stav, je prvním krokem k pomoci těm, kteří jimi trpí. S odbornou pomocí a správnou léčbou, jako je expoziční terapie, je možné fobie překonat a znovu získat kontrolu nad životem.