Řekové pohrdají penězi, které slouží jako prostředek k vydělávání. Také Platónův žák Aristotelés si myslí, že prodávat zboží nebo služby jenom kvůli tomu, aby se někdo obohatil na úkor někoho jiného, je nemorální.
Háček je ale v tom, že sám Aristotelés (384–322 př. n. l.) se už narodí v dostatku peněz. Úvahy o tom, jestli je shromažďování zisku z prodeje morální nebo ne, proto vůbec nemusí řešit. Rodina, v níž vyrůstá, o peníze rozhodně nemá nouzi.
Jeho rodiče pocházejí z lékařské rodiny, Aristotelův otec Nikomachos působí jako lékař na dvoře krále Amynty III. (393/392–370/369 př. n. l.), dědečka panovníka Alexandra Velikého (356–323 př. n. l.).
Podezřelý cizinec musí utéct
Medicínu si sice Aristotelés jako svoje životní poslání nevybere, ale už ve svých sedmnácti letech studuje v Aténách na Platónově akademii. Pobývá zde dvacet let, nejdříve jako žák a později jako učitel.
Pak ale Atény opouští. „Cizinec Aristotelés upadl v době protimakedonských nálad kvůli svým stykům s makedonskými vyslanci do podezření, že je sám makedonským agentem,“ uvádí dějepisec Graeser. Atény jsou tehdy (rok 347 př. n.
l.) ve válečném stavu s Makedonií a Aristoteles má k Makedonii blízko. Vždyť je sám rodákem ze Stageiru na Chalkidice v Makedonii!
Úroky a hrabivost odsuzuje
Aristotelés cestuje po různých místech. Dostává se do Atarnea v Malé Asii i na řecký ostrov Lesbos v malé Asii. Nakonec se usazuje v Mieze nedaleko Pelly, makedonského hlavního města. Zřejmě někdy v letech 343/342 se zde ujímá výuky Alexandra Velikého.
Zajistí si tak výnosné povolání. Na jednu stranu Aristotelés výdělkem pohrdá, na druhou ovšem obhajuje soukromé vlastnictví.
Podle amerického ekonoma Murraye N. Rotharda (1926–1995) přichází Aristotelés na to, že „pouze soukromé vlastnictví poskytuje lidem možnost jednat mravně, tj. věnovat se ctnostem laskavosti a dobročinnosti“. Filozof zároveň považuje lichvu za odsouzeníhodnou. Navzdory svému odsuzování hrabivosti si ale učením stihne dobře vydělat a roku 322 př. n. l. umírá jako úspěšný a poměrně bohatý muž.