Výprava Klubu českých turistů navštíví v roce 1889 světovou výstavu v Paříži. Turisty zde ohromí železné monstrum. I když část Francouzů mu tehdy ještě nemůže přijít na jméno, našinci jsou na první pohled nadšení.
Autorem věže je francouzský konstruktér Gustav Eiffel (1832–1923). „Něco takového musíme mít i v Praze,“ rozhodnou se. Spoluzakladatel klubu Vilém Kurz (1847–1902) sepisuje článek „Rozhledna na Petříně, obrázek z blízké budoucnosti.“.
Slavnostní otevření
Pro stavbu nadchne Kurz celý národ. Přispěvatelé upisují podílové listy na 50 zlatých (za to by si koupili cca 44 m2 půdy). Je potřeba shromáždit 32 tisíc zlatých. Inženýři František Prášil a Julius Souček připravují plány věže.
16. března 1891 se začíná stavět a 20. srpna téhož roku už je rozhledna slavnostně otevřena. Všude visí praporky v národních barvách.
Příliš mnoho vody
Kromě rozhledny se rodí i lanová drahá na Petřín, která má vyvézt lidi až k samotné věži. Funguje na vodní pohon. Do jejího horního vozu se načerpá tolik vody, aby tekutiny převážila dolní vůz. Jedinou povinností řidiče lanovky bylo dobře a účinně brzdit.
Provoz ovšem přinášel velkou spotřebu vody. V roce 1931 proto dojde k převedení na motorový pohon.
Nespokojený vůdce
„Ta rozhledna na tom přilehlém kopci musí zmizet. Kazí celkový dojem z pohledu,“ říká při své návštěvě Prahy 16. března 1939 nacistický vůdce Adolf Hitler (1889–1945).
Obrací se s tímto požadavkem na Karla Hermanna Franka (1898–1946), budoucího státního ministra pro Čechy a Moravu. Hitlerovo přání se ale během nacistické okupace země naštěstí nesplní.
Nutná rekonstrukce
V 60. letech 20. století na vrchol věže přibývají rozhlasové a televizní antény. Rok 1979 znamená pro rozhlednu kritické období. Kvůli špatnému technickému stavu konstrukce je uzavřena. Probíhají opravy.
K otevření dojde v roce 1991 u příležitosti Všeobecné československé výstavy. V letech 1999–2002 následuje rekonstrukce, poté je věž zpřístupněna.
