„Vždyť mi dáte pouhých tři a půl šilinku,“ říká listonoš číšnici ve skotské hospodě ve 30. letech 19. století. Jenže dívka se koukne na obálku, zavrtí hlavou a psaní nechce v žádném případě přijmout. Listonoš ji nejdřív přemlouvá a pak se rozčílí: „Musíte si to vzít!“ Naléhá marně.

Najednou vstane jeden z hostů, Angličan Rowland Hill (1795 – 1879), muž, který za svůj život vystřídá mnoho zaměstnání a nevydrží chvíli na jednom místě. Teď je zrovna tajemníkem komise pro kolonizaci Jižní Austrálie a ve Skotsku něco vyřizuje.

Sáhne do peněženky a vytáhne potřebnou částku. Listonoš ji radostně přijme. Hill očekává od šetrné servírky poděkování, ale ta se místo toho rozzuří: „Co si to dovolujete? Proč se mícháte do věcí, do kterých vám nic není?“

Nepleťte se do toho!

„Ale vždyť vůbec nevíte, jestli vám někdo nepíše něco důležitého,“ namítne rozpačitě Hill. „Samozřejmě, že vím,“ odsekne naštvaně servírka. „To psaní mi posílá bratr. Když dopis nepřijmu a pošta mu ho vrátí, bude vědět, že jsme všichni naživu a zdraví.

Vždycky to tak děláme, ale vy jste to teď zkazil. Nemohu si dovolit dopis přijmout, tři a půl šilinku je celý můj plat za polovinu týdne!“ Není sama, kdo si stěžuje na předraženou poštu, protože za stejnou částku si tenkrát mohli lidé koupit například 6 chlebů po 7 pencích.

Ruku do ohně za pravdivost této historky sice dát nemůžeme, ale podle filatelistů stála u zrodu první poštovní známky na světě.

Příšerně drahé služby

Ve Velké Británii tehdy platí za dopis jeho příjemce, zdarma ho mají jedině členové parlamentu a vyšší státní úředníci, obyčejní lidé musí sáhnout hluboko do peněženky. Za doručení do vzdálenosti 15 mil (cca 24 kilometrů) platí čtyři pence a za každých dalších pět mil (cca 8 kilometrů) další penci navíc.

Poplatky rostou i podle hmotnosti, každý si proto rozmyslí, jestli zaplatí velkou částku, když mu někdo posílá jenom srdečný pozdrav. Hill je ale mužem činu, proto se rozhodne s tím něco dělat. V roce 1837 sepíše brožurku o poštovní reformě, ve které přijde s radikálním nápadem.

Chce jednotný poštovní poplatek a navrhuje i jak ho vybírat: formou nálepky.

Největší nesmysl všech dob

Revoluční myšlenka má své příznivce i odpůrce. Anglický časopis Chambers Journal ji v květnu 1837 považuje za úplné šílenství: „Pan Rowland Hill se dopouští kardinálního omylu v tom, že nebere v úvahu lidské vášně, pocity a omezenost.

To snad máme kupovat známky na dopisy, které jsme dosud nenapsali a platit jednu penci za každou zásilku svěřenou poště?“ Když se spisek o reformě dostane na stůl generálního poštmistra Williama Lichfielda (1795 – 1854), pobaví ho a rázně ho odmítne se slovy, „že je to největší nesmysl, jaký kdy slyšel.“

Amatérská skica vítězí

Rowland se ale nevzdává. Neváhá přesvědčovat vlivné vládní úředníky a v roce 1839 je jeho úsilí konečně korunováno úspěchem, když jeho návrh schválí parlament i vláda. Teď přichází okamžik, kdy má známka dostat svoji konkrétní podobu.

Reformátor opojený vítězstvím bere do ruky tužku a neuměle nakreslí siluetu mladé britské královny Viktorie (1819 – 1901). Ministerstvu financí se ovšem návrh nelíbí, a proto vyhlašuje finančně tučně podporovanou soutěž na nové zpracování.

Výsledek je ale šokující: přestože se soutěže zúčastní více než 300 malířů a grafiků, náročná porota prohlásí za nejlepší Hillův amatérský návrh! Nic už nebrání tomu, aby první dvě známky, černá jednopencová a modrá dvoupencová, které vyrobila londýnská tiskárna Perkins Bacon and Petch, vystartovaly 6.

května 1840 do světa.