Dvojčata nepřestávají udivovat lékaře, vědce, své blízké a někdy dokonce překvapí i sami sebe. Dokáží spolu sdílet bolest a pocity nebo uhodnout, co si ten druhý zrovna myslí.

Jakkoliv se to zdá být neuvěřitelné, u dvouvaječných dvojčat se to v některý případech stát může. Pokud má žena během jednoho měsíce pohlavní styk s více muži, mohou jejich spermie oplodnit obě vajíčka.

To však znamená, že žena musí během jednoho cyklu dvakrát ovulovat, což není úplně běžné. Normální je tento jev například u koček nebo psů, u lidí se však jedná o něco extrémně vzácného a je zaznamenáno jen několik málo případů.

Vzácně se mohou lišit i rasou

Šance na to, aby jedno z dětí mělo tmavou pleť a druhé pleť bílou, je jedna ku milionu. Ale i tento případ se už stal. Pokud jsou rodiče míšenci, mají ve svých pohlavních buňkách uloženou genetickou informaci jak pro bílou, tak pro tmavou pleť.

To samé ale platí pro narození jednoho dítěte, kdy se dvěma bílým rodičům může narodit černošské dítě. Stačí, aby jeden z nich měl černošské předky.

Vyšší maminky mají větší šanci

Zplodit dvojčata není jen tak, často jsou k tomu potřeba genetické předpoklady. Pokud tedy někdo v rodině už dvojčata má, dá se očekávat, že tuto „vlastnost“ zdědí i někdo další. Obecně však dvojčata na svět přivádějí vysoké ženy kolem 35.

roku života. Tyto ženy se také často dožívají vyššího věku, jedná se totiž o silné a zdravé jedince. V současné době se rodí až dvakrát více dvojčat, než tomu bylo před třiceti lety. Nejčastěji se však jedná o výsledky umělého oplodnění.

Vytvářejí si vlastní řeč

Dvojčata spolu jistým způsobem komunikují už v děloze. Přibližně od 18. týdne těhotenství se začínají jeden druhého dotýkat. Až 40 % dvojčat, převážně jednovaječných, spolu po narození komunikuje svou vlastní řečí.

Mluví spolu vymyšlenými slovy, kterým ale vzájemně rozumí.

Pro ostatní je však tato řeč nesrozumitelná. Tato schopnost jim často vydrží jen do doby, než se začnou učit normální řeč a více komunikovat s okolím.

Prozradí je otisky prstů

Nikdo na světě nemůže mít stejné otisky prstů jako vy, dokonce ani vaše jednovaječné dvojče. Taková dvojčata sice mají z 99,9 % shodnou DNA, od 13. týdne těhotenství se jim však otisky prstů začnou úplně měnit.

Pokud by tedy jeden z nich spáchal trestný zločin bez rukavic, nemohl by místo něj jít do vězení ten druhý. Bez zanechání otisků se ale těžko dokazuje, které z dvojčat trestný čin spáchalo, právě díky totožnému DNA.

Ovčáci je vyčenichají

V testech DNA se jednovaječná dvojčata sice nedají spolehlivě rozlišit, čeští kriminalisté však našli zcela jiný způsob. Vycvičili skupinku německých ovčáků, aby rozpoznala pachovou stopu dvojčat jednovaječných i dvouvaječných.

Jednoduše nechali psa očichat jednoho z dvojčat a vyslali ho k sadě vzorků, mezi kterými měl osobu identifikovat. Mezi vzorky byly pachy cizích lidí i druhého dvojčete. Všichni psi v testech uspěli, a tak se Čechům povedlo to, co nikomu jinému na světě.

Poznávací znamení: pupík

Rozpoznat od sebe jednovaječná dvojčata je těžký úkol i pro novopečené rodiče. Své okolí matou stejným vzhledem, hlasem, způsobem chůze i stejnými gesty. Přesto se však dá najít několik odlišností. Většinou prvním poznávacím znakem je pupík jako jediná část těla, jejíž vzhled není podmíněn geneticky.

Ani tomu nejšikovnějšímu lékaři se totiž nepodaří zakončit pupeční šňůru tak, aby byly pupíky na chlup stejné. Pak už si stačí jen zapamatovat, které z dětí je vlastníkem hezčího pupíčku.

Zrcadlové kopie

Až 25 % jednovaječných dvojčat je zrcadlovou kopií svého sourozence. Stává se to v případech, kdy se již oplodněné vajíčko rozdělí později, než je obvyklé. Jedno z dvojčat má potom mateřské znaménko na pravém koleni a jeho sourozenec má totéž znaménko na levém koleni.

Jedno z dětí je pravák, druhé je levák. V extrémních případech mohou být zrcadlově otočené i vnitřní orgány, kdy jedno z dětí může mít srdce na pravé straně a játra na straně levé.

Ovládají telepatii?

Jednovaječná dvojčata mají kromě stejného vzhledu i stejnou strukturu mozku a tím pádem i stejnou mysl. Zatímco dvouvaječná dvojčata jsou v podstatě obyčejní sourozenci narození několik minut po sobě, jednovaječná dvojčata mezi sebou mají velmi zvláštní vztah, dalo by se říct až magický.

Mají stejný vkus, stejně se oblékají, mají stejné IQ, poslouchají stejnou hudbu a často i trpí stejnými nemocemi. A to i v případech, kdy vyrůstají odděleně.

Bratři Jimové

Často se totiž stává, že jedno z dětí musí být dáno k adopci, protože by rodina dvě děti najednou neuživila. Podobně tomu bylo u Jima Springera a Jima Lewisa, jejichž příběh je známý po celé Americe. Narodili se patnáctileté imigrantce a pár dní po porodu byli adoptováni každý jinou rodinou.

Shodou náhod dostali oba jméno Jim a v dětství měli psa jménem Toy. Oženili se a obě jejich první ženy nesly jméno Linda, druhé ženy byly pro změnu Betty. Své prvorozené syny pojmenovali také shodně.

Oba nesnášeli baseball a dovolenou trávili na Floridě. V roce 2002 zemřeli ve stejný den na stejnou nemoc.

Neuvěřitelná souhra náhod

Podobných případů dvojčat, která jsou vychovávána odděleně, ale mají stejné návyky, jsou stovky. Například bratři Mark a Garry, kteří se setkali až v dospělosti. Oba dva si podpírají plechovku od piva malíčkem, nosí klíče na stejné straně kalhot, mají stejný smysl pro humor a navíc jsou oba dva dobrovolnými hasiči.

Na to, že se spolu bratři desítky let neviděli, je to poměrně dost podivných náhod najednou, nemyslíte? Všechno nasvědčuje tomu, že mezi jednovaječnými dvojčaty existuje pouto, které přesahuje vědecké možnosti a chápání.

Dvojitý porod

Další zvláštnost mají sestry pocházející z jednovaječných dvojčat. Velmi často totiž otěhotní ve stejný den a kolikrát ve stejný den i porodí. To je případ Aimee a Ashlee Nelsonových. Devatenáctileté dívky porodily své syny 31.

prosince 2012 nemocnici v Ohiu, přestože původně měly jejich termíny týdenní rozestup. Jako první začala rodit Aimee a její sestra byla z této zprávy natolik překvapená, až jí praskla voda. Chlapečky porodil ten samý lékař a mezi porody byl nakonec jen dvouhodinový odstup.

Vycítí nebezpečí

Nejhorší ze všeho je pro dvojčata cítit bolest nebo utrpení toho druhého. Často se jeden ze sourozenců z ničeho nic cítí mizerně, podrážděně nebo má nevysvětlitelný strach. Děje se to většinou v případech, kdy je druhé dvojče v depresi nebo v ohrožení života.

Ztráta jednovaječného dvojčete je vůbec to nejbolestivější, co je může v živote potkat. Je to horší než odchod kohokoliv jiného blízkého. V takových případech pak pozůstalá dvojčata upozorňují na to, že se cítí poloviční.

Vidí si do hlavy

Zvláštním případem jsou takzvaná siamská dvojčata. Ta jsou srostlá ve stejné části těla, nejčastěji v oblasti hlavy, hrudníku nebo dolní části zad. Kromě společného krevního oběhu spolu dvojčata sdílejí i životně důležité orgány, a tak je často nemožné je od sebe oddělit.

Pokud jsou dvojčata spojená hlavami, dokáží si dokonce vzájemně číst myšlenky. Stejně jako Kanaďanky Krista a Tatiana Hoganovy. Ty jsou spojeny zadní částí mezimozku, takže společně vnímají například chuť.

To znamená, že když jí Krista svačinu, Tatiana vnímá chuť jídla. Tohle jedinečné spojení jim umožňuje i vidět navzájem svýma očima, vlastně vidí až za roh. Na různé podněty může reagovat každá zvlášť, když se ale jedna z nich směje, ta druhá cítí radost.

Město dvojčat

Brazilskému městečku Candido Godoi se oprávněně říká Město dvojčat, jedno z pěti těhotenství tu končí porodem dvojčat. Místní obyvatelé tvrdí, že v tom má prsty nacistický doktor Josef Mengele, který se po druhé světové válce ukrýval v Argentině a následně Paraguayi.

Městečko pravidelně navštěvoval a podle všeho sledoval těhotné ženy a podával jim nejrůznější léky. Dokonce mluvil i o umělém oplodnění, které bylo v té době neznámé. Mengele byl dvojčaty fascinován, v Osvětimi jeho pokusy prošlo na 3000 dvojčat, přežilo jich asi dvě stě.

Spíše než Mengele může za vysoký počet narozených dvojčat v městečku dědičnost a příbuzenské sňatky.